Jeden pohled historie na osobu Gaia Julia Caesara byl z velké části vybudován jeho  dědicem, Octavianem. Z tohoto obrazu vyklíčila celá historiografická tradice. Z obrazu, který však Octavianus utvořil především kvůli sobě. Zeje obrovská propast mezi Caesarem takto vylíčeným propagandou a Caesarem skutečným. Na propast mezi těmito rozdílnými osobnostmi je nutno zaostřit. Vnímání veřejnosti totiž odpovídá spíše prvnímu zmíněnému úhlu pohledu. Přitom už důvod, kvůli kterému si zvolil za dědice právě Octaviana je diskutabilní,  ale k tomu později…

Již od jinošských let bylo Caesarovi usilováno o život diktátorem Sullou. Ten se jej nejprve snažil ponížit a poté ho dát zabít. Caesar byl nucen noc co noc střídat úkryt a podplácet Sullovy „náhončí“. Ne zrovna ideální start budoucí kariéry. Po Sullově smrti se nicméně Caesar mohl vrátit do Říma. Při následujícím pokusu o politický postup se však neuvěřitelně zadlužil. Luciano Canfora v Caesarově životopise například uvádí výjev z románu Bertolda Brechta Obchody pana Julia Caesara, kde je líčeno plenění Caesarova domu, které končí tím, že si budoucí vládce utírá plivance cáry oděvu. Tato scéna, byť beletristická, vystihuje jeho tehdejší každodenní problémy.  Caesar přesto nikdy neztratil ze zřetele své hlavní cíle. Brecht ve svých zápiscích k románu také trefně zmiňuje obecný problém, jakým je v některých případech uchopení historie. „ Při psaní Caesara se nesmím ani na okamžik podvolit představě, že události proběhly nutně tak, jak proběhly,…“