Dvacet let od podepsání česko-německé deklarace je příležitostí připomenout dokument, který zásadně ovlivnil polistopadové česko-německé vztahy. Česko-německá deklarace představuje kompromis, protože se český a německý pohled na události kolem druhé světové války budou přirozeně vždy rozcházet. Deklarace byla politickým, nikoli právním dokumentem. Její přijetí bylo velkým úspěchem.

První část přináší texty ze semináře Institutu Václava Klause „Dvacet let česko-německé deklarace“ z 24. ledna 2017. Tehdejší premiér Václav Klaus popsal pozadí jednání o česko-německé deklaraci. Profesor Právnické fakulty Západočeské univerzity Václav Pavlíček vysvětlil, že odsun Němců po druhé světové válce proběhl v souladu s mezinárodním právem. Aleš Valenta z Institutu Václava Klause rozebírá roli Sudetoněmeckého krajanského sdružení a CSU při jednání o deklaraci. Bývalý velvyslanec ČR v Německu Rudolf Jindrák ukázal, že deklarace není tečkou, nýbrž spíše dvojtečkou za minulostí, protože minulost nejde vykládat ani upravovat. Výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl upozornil na úskalí vstřícných gest v česko-německých vztazích.

V části B uveřejňujeme další zajímavé doplňkové texty. Jindřich Dejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR analyzuje česko-německou deklaraci z pohledu historika. Podle Lukáše Novotného z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem deklarace zklidnila vzájemné vztahy. Vladimír Handl z Fakulty sociálních věd UK potvrzuje, že deklarace přispěla k uvolnění česko-německých vztahů. Publicista Václav Junek upozorňuje na nebezpečí ztráty historické soudnosti. Spisovatel Ota Filip uvádí, že kdyby podobná deklarace vznikla za první republiky, mohly se dějiny ubírat jinými cestami. Jindřich Forejt z Institutu Václava Klause se zamýšlí nad okolnostmi pohřbu Helmuta Kohla.