Aspoň jedno děcko…

Na Ukrajině jsme svědky situace, kdy tamní vláda (pro část země naprosto nepřijatelná a nelegitimní) dělá vše proto, aby nemohly platit minské mírové dohody. Západ tuto vládu vyzbrojuje – a přitom se tváří jako svatá Dala, že on nic, on muzikant, který by mír velmi rád – ale co nadělá, když to „zlé Rusko stupňuje agresi“. Máme holt uvěřit písničce o hitlerovských snahách Putina ovládnout Pobaltí, pak středoevropské země – a nakonec zbytek Evropy. A tak zcela nestydatě hovoříme o válce proti Rusku jako o něčem samozřejmém – a připravujeme veřejnost na použití jaderných zbraní. Což se nenajde aspoň jedno malé dítě, které vykřikne, že něco takového je odporné, nesmyslné – a odporuje to všemu, čím se Západ často nabubřele honosí jako svými hodnotami?

Návraty do systému

Místo toho, abychom spolu žili v míru a v sociálním blahobytu, vracíme se k sociální nerovnosti století 19., k náboženským válkám hodným středověku a k rasismu odpovídajícímu „zlaté éře“ kolonialismu. Vše jako výsledek křeči stávajícího systému. Abychom však tento fakt nevnímali, jsme přesvědčováni, že naším nepřítelem není systém, ale že jím jsou „nevěřící barbarští psi“ (tedy všichni muslimové), kteří si nás porobí. Že zatím ale ve vzduchu visí bič astronomických arbitráží, které mají nadnárodnímu kapitálu zajistit vyšší a vyšší zisky na úkor všeho lidského, nás jednoduše pálit nemá. To raději ať vstanou nové Ku Klux Klany, noví Banderovci a nový „Islámský stát“.

Evidentně nás nemá trápit, že stín otrokářského Jihu dostává v USA nové kontury. Že sociální práva se na Západě přesouvají z kolonky „vybojována“ do rubriky „nutno znovu vybojovat.“ Že fašistická a nacistická ideologie dostává opět zelenou – jen aby se náhodou někde něco nezačervenalo – jinými slovy, aby bečička s nadnárodním kapitálem nebyla ani na chvilku ohrožena.

Raději se smíříme s rozvrácenými státy – a budeme se tvářit, že řešíme jejich problémy, když se šlechetně ujmeme pár uprchlíků. Co ale s tou většinou, která zůstává – a která je pobíjena a sužována hladem a nemocemi? Tam se již naše „humanita“ nedostane?