Od rybníka se přesuňme do politiky. M. Zeman nyní čelí povrchní kritice, že jednou v minulosti požadoval po vládě 101 hlasů – a nyní zastává postoj jiný – že totiž 101 hlasů není třeba. Skutečně se jedná o nekonzistenci v Zemanově jednání?

Ta vláda byla na (s)padnutí…

Přibližme si situace, v nichž M. Zeman 101 hlasů požadoval. Nejprve chtěl 101 hlasů s podpisy po M. Němcové v době krize Nečasova kabinetu (Viz  a zde). Důvěra v tuto vládu byla rekordně nízká – navíc v kabinetu seděla místo původních Věcí veřejných nikým nevolená strana LIDEM. ODS potom v předčasných volbách získala pouze necelých 8 procent hlasů (Viz ). M. Zeman tedy trval na sto jedna hlasech v souladu se skutečností, že Nečasova vláda nejenže ztratila důvěru lidí, ale neměla ji již ani ve Sněmovně ČR.

Proč zbytečně čekat, když je z čeho sestavovat…

Podruhé M. Zeman žádal 101 hlasů po B. Sobotkovi (Viz). Stalo se tak po předčasných parlamentních volbách v roce 2013, kdy byly ve hře i jiné varianty složení vlády, v nichž ČSSD nemusela vůbec figurovat. Čistě hypoteticky mohla vzniknout také koalice ANO a ODS, KDU-ČSL a TOP09.

Další variantou vlády, mohla být například menšinová vláda ANO s podporou ČSSD a KDU-ČSL, či podporou KSČM a ČSSD. Prezident Zeman požadoval po B. Sobotkovi 101 hlasů i proto, aby v případě jeho neúspěšného pokusu mohla probíhat co nejdříve jednání nová, na zcela jiném půdorysu.

Všichni proti Babišovi, aneb To budeme bez vlády?

Stav po parlamentních volbách v roce 2017 je diametrálně jiný. Pokud vynecháme sci-fi scénář, že by vznikla nějaká velká protibabišovská koalice i s hlasy KSČM či SPD, není možné sestavit vládu bez vítězného hnutí ANO. To získalo téměř 30 procent hlasů při voličské účasti kolem 60 procent. Není to mnoho, ale je to výrazně více, než získaly ostatní strany. Hnutí ANO je v tedy úplně jiné pozici, než byla před čtyřmi lety ODS.