Zapomínat bychom neměli ani na představitele protirakouského zahraničního odboje, Edvarda Beneše a na prvního československého prezidenta, Tomáše Gariggue Masaryka.

Jsme ještě nositeli a pokračovateli masarykovských ideálů?

Na tuto otázku se těžko odpovídá. Československo se rozpadlo, naštěstí bez krvavého konfliktu, který by mezi oběma státy vyhloubil dlouhotrvající příkopy.
Rozpadla se i Masarykova koncepce demokracie, kterou první československá hlava státu neoddělitelně spojovala s otázkou sociální.

Masarykovo pojetí demokracie je založeno na dialogu svobodných informovaných občanů: „Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie – to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností. Řekl jsem mezi rovnými – vím – lidé si nejsou rovni. Je rozmanitost. Jen jako nesmrtelné duše jsme si rovnocenní.“

Demokracie dnes jako rozhovor rovných rozhodně nefunguje.

Koupené slovo