Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jeho hlavní děj se bude soustředit na dramatické vyústění toho, jak se osudem zkoušený hrdina - český zákonodárce musel vypořádat s tímto těžkým úkolem uloženým mu (již poněkolikáté) mocným čarodějem v podání Ústavního soudu (konkrétně jeho nálezem ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 33/11 – „platy soudců XIII.“), není tomu tak. Tyto události tvoří spíše celkový kontext mého příběhu a zůstávají prozatím upozaděny. A to z prostého důvodu, neboť samotnou anabázi soudcovských platů (či platů státních zástupců) je možné spíše označit za nekonečnou telenovelu, když ani stávající způsob řešení se nezdá být konečný a z hlediska soudcovské nezávislosti se rozhodně nejedná o šťastné vyústění příběhu, kterému ostatně nechyběly ani prvky provokativní satiry (viz např. navrhovaná varianta s 2,51 násobkem průměrné měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, odůvodněná tím, že „pokud byla Ústavním soudem platová základna vypočtená jako násobek číslovky 2,5 shledána jako protiústavní, ... ani při nejúspornější z nich se platová základna soudců oproti roku 2012 nesníží, a splňuje tedy i tato požadavek Ústavního soudu na nesnižitelnost platů soudců.“).

Mnou sledovaný příběh se primárně soustředí na jiné dějové události, které jej však činí velmi obtížně žánrově zařaditelným. Hlavní dějovou linku lze připodobnit k psychologickému dramatu, kdy se členové zákonodárného sboru musí vnitřně vypořádat s blížící se hrozbou tíživé sociální nouze a chudoby, kterou ovšem zažehli sami svým laxním a nezodpovědným přístupem k příjímání příslušné právní úpravy, a přestože tento příběh v sobě nese i potřebné parametry vánočního pohádkového či fantastického příběhu (napínavou zápletku, přítomnost osudem zkoušeného hrdiny, mocného čaroděje či jiné nepřátele, plnění úkolů ve stanovené době, dějové zvraty, zradu, akci, napětí i humor), jeho vyústění a celkový charakter pak spíše inklinuje k silvestrovské, kocourkovské satirické estrádě, tragikomedii či absurdnímu dramatu.

Bylo, nebylo...

Jeho začátek lze datovat ke konci roku 2010, kdy byl přijímán zákon č. 346/2010 Sb., „zákon, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.“ Tento zákon byl součástí „reformního“ úsporného balíčku současné vládní koalice (další to z řady produktů nenapodobitelné legislativně-technické metody, kterou ovšem bohužel v minulosti Ústavní soud ústavně aproboval jako tzv. smíšený zákon či „sběrnou novelu“), který byl ovšem přijímán v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze a za pomocí procedury zkráceného jednání (§ 99 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny). Tedy stejným způsobem, jakým byly přijímány i další části zmíněného balíčku, které se posléze staly historicky prvními případy zrušení zákona z důvodu zneužití režimu legislativní nouze, jenž byl na žádost vlády předsedkyní Poslanecké sněmovny účelově a v rozporu s Ústavou ČR vyhlášen kvůli ohrožení jeho včasného přijetí v důsledku tehdejší politické konstelace (průtahy v projednávání, obstrukční jednání opozičních poslanců), jak dovodil Ústavní soud ve svých nálezech ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 55/10, a ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 53/10.

Pro zvýraznění zápletky příběhu je nezbytné zdůraznit, že několik týdnů poté, co předmětný zákon nabyl účinnosti (k 1. 1. 2011), se v médiích začala objevovat nesouhlasná až hysterická vyjádření některých poslanců hlasujících pro jeho přijetí (např. M. Benda z ODS, F. Laudát z TOP09), kterými (při pohledu na své lednové výplatní pásky) reagovali na skutečnost, že společně se snížením (zmrazením) platů si poslanci a senátoři přijatou změnou „dalšího souvisejícího zákona“ (v tomto případě § 37 odst. 6 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu) zdanili funkční požitky a paušální náhrady (podřazením pod tzv. superhrubou mzdu a podléhající odvodům sociálního a zdravotního pojištění). To jim ovšem při projednávání a před samotným hlasováním nebylo nijak sděleno, ani to nebylo z návrhu zřejmé. Takové, pro mnohé zcela „překvapivé“ a razantní snížení příjmu u mnohých vyvolalo obavy z příchodu tíživé sociální situace, které v žádném případě nemohly rozptýlit ani výroky původce - ministra financí M. Kalouska ohledně symboliky tohoto úsporného gesta v době škrtání a nezbytného šetření ve veřejném sektoru. Proto bylo třeba tuto „největší ekonomickou cypovinu“ či „kočkopsa“, jak uvedenou změnu nedávno opětovně pojmenovali poslanci A. Michalík (ČSSD) a M. Doktor (nezař.), urychleně odstranit.

O peníze jde vždy až na prvním místě

Nejsnadnější řešení ve formě opětovného zvýšení si platů by ovšem narazilo na očekávaný odpor české veřejnosti. A tak zatímco soudci si na pomoc vyžádali onoho mocného čaroděje z brněnské Joštovy ulice, nespokojení poslanci a senátoři byli ponechání napospas nespravedlivému osudu. Zde však dochází k dějovému zvratu, neboť v přijetí citovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/11 v květnu 2012 jim svitla naděje, kterou sami přiživovali horlivou obhajobou a veřejně proklamovanou povinností respektovat nálezy Ústavního soudu, která z řad politických představitelů nezazněla již hodně dlouho, zda vůbec někdy. Ústavní soud totiž tímto nálezem zrušil příslušná ustanovení citovaného zákona č. 236/1995 Sb., pro soudce z ústavního hlediska nepřípustně (restriktivně) zmrazující platovou základnu pro roky 2012 až 2014 na 2,5 násobek průměrné měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, přičemž k nápravě poskytl zákonodárci časový prostor až do 31. 12. 2012.