Celý rok 2019 probíhají menší či vetší demonstrace, které „bojují za demokracii“, „za svobodu“, apod. Nechci se pouštět do rozboru, co vlastně tento pojem definuje. A jsem přesvědčena, že v různé době je úhel pohledu trochu jiný. V každém případě skutečnost, že demonstrace probíhají, naplňuje jeden z principů demokracie, a to „občanské svobody“ – projevu, shromažďování se, pohybu. Máme politický pluralismus. K 30. 8. 2019 je v ČR registrováno 235 stran a hnutí. Často jsou tady volby, a tudíž si můžeme zvolit svobodně své zástupce (to naštěstí ještě nikdo nezpochybňuje, raději se zaútočí na inteligenci a vzdělanost voličů – podpásovka), takže držitelem politické moci je stále lid.

Pojďme být spravedliví a nevybírejme události, které nás historicky ovlivnily, podle současného trendu myšlení. Tomu se totiž říká manipulace. Každý máme nějaké chápaní světa a pro každého z nás se jeví jako to nejsprávnější. Právě v tom je krása společnosti.
Škoda, že tyto různé názory jsou čím dál více důvodem k pomluvám, rozkolům a nenávisti. A jsem si jistá, že bychom si všichni měli sáhnout do svědomí a nepoukazovat na jiné. Každý je zodpovědný za své jednání a rozděluje společnost každý z nás, pokud nechová respekt k názoru jiného.

31. 8. 1939 se datuje událost fingovaného „Přepadení vysílače v Gliwicích“, která údajně vyprovokovala Německo k napadení Polska a tím začala druhá světová válka, která přinesla odhadem 60 až 72 milionů mrtvých. Existuje několik verzí této události, dokonce existují články, které toto přepadení zcela dementují. Z logického pohledu a s ohledem na zákon příčiny a následku by jedna „akce“ pravděpodobně nemohla zapříčinit tak rozsáhlý konflikt.

Vztahy Polska a Německa nebyly ideální. Polsko samo o sobě bylo dost složité, jak ve vztahu ke svým sousedům, tak k menšinám, které tam žily, a to včetně nás. A to, že Polsko mělo vždycky význam, věděli už i naši panovníci historicky.