Jestli jsouvšichnistejní, vezměte si rovnou toho prvního, protože je stejný jako ten desátý.

Nač přebírat stejný matroš? Anebo pokud máte dojem, že pořád má smysl přebírat, asi nebudou tak docela stejní; ale faktem je, že těch „úplně jiných“ je tolik, že se o nich rychleji dočtete v románu, než byste je potkali. To máte jako s politiky. Taky se každý tváří, že je jiný, ale vlastně jsou skoro všichni stejní vykukové, kteří toho mimo politiku dokázali málo. Tedy až na pár výjimek.

Jednou z nich je Donald Trump. Ten toho dokázal celkem hodně ještě dřív, než se stal prezidentem: Především se mu podařilo dokonale rozdělit společnost nejen v USA, ale přímo po celé planetě. Snad nikoho nenechá klidným. Jedni ho nenávidí, druzí ho milují. A to už je počin docela viditelný.

Před listopadovými americkými prezidentskými volbami lidé doslova hysterčili. Dokonce i u nás. Skupina lidí poeticky zvaná „sluníčkáři“ by nejraději opustila svou pacifičnost a pana Donalda rovnou ukamenovala. A jiní by mu nejraději poslali blahopřejný telegram, kdyby v době hi-tech tušili, jak se to vlastně s telegramy dělá.

Ale proč tolik hysterie? Protože se Trump po dlouhé době prezentoval jako opravdu jiný politik. A jiný byl! Říkal to, co mnozí chtěli slyšet, ale co standardní politici nenabízeli, protože byli příliš politicky korektní. Říkal otevřeně, že je proti imigrantům, a signalizoval dokonce smířlivost vůči Rusku, které je mnohými po desítky let vnímáno jako zhmotněné zlo. Dokonce byl ochoten říct, že si není jistý, jestli by bránil členské země NATO.