A přitom kdyby se ty dvě postavily vedle sebe po ránu, když se vyhrabou bez make-upu z postele, nevím - nevím, která z nich by u průměrného českého frajera zabodovala víc. Je to nespravedlivé? Je to falešné? Jistě že je. Ale onen rozdíl v hodnocení přesně odpovídá společenskému významu obou žen.

Pro mě jde sice v případě jakési Kim Kardasian o naprosto neidentifikovatelnou celebritu, která patrně neumí vůbec nic kromě dvou věcí. Totiž skvěle ovládá marketing a navíc zná někoho, kdo skvěle ovládá photoshop. Nicméně tyhle dvě věci jí stačí na slušné živobytí. A stačí k tomu, aby jí z ruky zobaly miliony fanoušků po celém světě. Což zase má ohromný marketingový potenciál. Neboli umožňuje to protočit hromadu peněz. A kde se točí hromada peněz, tam je celospolečenský dopad.

Je mimořádně smutné, že přesně na tomhle primitivistickém principu funguje i EU, která jinak ráda zastává pózu, že evropská integrace je pravým opakem národního primitivismu. Tedy – vůbec nic proti integraci, naopak, je to pěkná myšlenka. Jde ale o její způsob, nad kterým mi občas vstávají vlasy na hlavě.
Když kdysi jednotlivé země vstupovaly do eurozóny, musely prokázat, že „na to mají“, rozumějme, že jejich ekonomiky euro unesou, takže je zbytek eurozóny nebude muset na vlastní náklady zachraňovat. Některé země to zvládly s vypětím všech sil (Itálie), jiné to zvládly podvodem (Řecko). Že to byla cena příliš vysoká, vidíme dnes, kdy Řecko opakovaně technicky vzato zbankrotovalo, Itálie má bankovnictví v katastrofálním stavu a její třetí největší banka Monte dei Paschi di Siena je na odpis. Ovšem ještě než se tahle vysoká daň stihla projevit, Evropa se už chytila za nos a došlo jí, že tohle asi nebude to pravé ořechové. Poté, co mnohé země s vyplazeným jazykem splnily přístupová kritéria a měly euro jisté, začaly totiž pravidla zase vesele porušovat. I byl tedy uzavřen Pakt stability a růstu. Tedy dohoda mezi členy a částečně i nečleny eurozóny o jisté rozpočtové disciplíně, aby nezodpovědné země nepoškozovaly země zodpovědné tím, že by ohrožovaly stabilitu eura, nebo zvyšovaly inflaci. V případě nedodržení Paktu má následovat pokuta.
A teď se držte. Itálie a Francie letos dohodnuté rozpočtové cíle nesplní. Jinými slovy, mezinárodní úmluvu porušují. Automaticky by tedy měla následovat sankce.