Celé roky mýtný systém a jeho budoucnost po roce 2016 nikoho nezajímala, podle toho koneckonců vypadá i divoká příprava nového tendru. Jak se ale velká státní zakázka přiblížila, z mýta se stalo politikum na úrovni koalice a spolu s tím se dramaticky zvýšily nejrůznější zájmové a lobbistické tlaky. Najednou se diskutuje o tom, jak v chystaném tendru nenaštvat tu kterou firmu, jak všechno navlíknout tak, aby byly uspokojeny nejrůznější komerční zájmy. Daňoví poplatníci ani dopravci, kteří mají těch budoucích 100 miliard na mýtném zaplatit, nikoho nezajímají. A tak se zčistajasna znovuobjevilo volání po rozšíření mýta na silnice nižších tříd. Většina předchozích ministrů dopravy tyto nápady z realistických a ekonomických důvodů vždy rychle smetla se stolu.

Připomeňme si několik faktů. Mýtným systémem se zpoplatňují dálniční a rychlostní komunikace, které svým uživatelům přinášejí přidané výhody a jejichž vybudování je nákladné. Za ostatní komunikace platí uživatelé formou silniční daně, spotřební daně z pohonných hmot a dalších daní. Je tedy zcela irelevantní uvažovat o zpoplatňování mýtem dalších několik tisíc kilometrů silnic, které žádný nadstandard neposkytují a na jejichž výstavbu a údržbu už silniční doprava přispívá. Mýtné na nich by vedlo naopak jen k odčerpání peněz z velkého dálničního mýta bez dalšího efektu.

Mýtné přináší peníze pouze tam, kde se dostatečně jezdí. Je prokázáno, že drtivá většina těžkých a tranzitujících kamionů (takřka 90 procent) využívá jen dálnice. Je proto opět zbytečná debata o jeho regulační funkci, která se už ukázala jako zcela iluzorní v případě vyšších sazeb v pátek odpoledne. Zabránění objíždění zpoplatněné infrastruktury je navíc řešeno novelou zákona č. 13/1997Sb. která umožňuje zakázat tranzit v místech, kde objíždění hrozí. Jednoduché a levné řešení.