Začněme u dětí. Výuka na základních školách a většině gymnázií (krom těch nejlepších) je kombinací Rakouska Uherska a socialismu. Děcka se učí milióny detailů, které nikdy nebudou potřebovat. Naopak se neučí pořádně, co potřebovat budou.
Schopnost prosadit se, vystupovat a mluvit, jednat samostatně, zacházet s penězi a cennými papíry. Umět hledat zdroje informací a vidět svět v souvislostech.
Prachmizerná je výuka cizích jazyků. Velká většina maturantů nezvládá angličtinu na běžné hovorové úrovni, o druhém jazyku ani nemluvě. A ti, co to zvládají, naučili se to z nelegálně stažených amerických a britských seriálů.
Takže prodloužení prázdnin vůbec není na škodu. Valná většina toho, co se děti učí i způsob, jakým se to jsou nuceny učit, je nevychovává, nýbrž kazí.
A teď k učitelům.
Čest a sláva těm dobrým, kteří učí skvěle navzdory systému. Většina však podlehne úřednické rutině. Často i proto, že za tak mizerný plat podvědomě či vědomě nechtějí dát do práce všechno, co umí, nebo to prostě neumí.
Vyšší plat je motivace, která umožní zvednout hlavu současným učitelům a která možná naláká talentované vysokoškoláky, aby se do téhle těžké práce vrhli.
Lékaři si museli solidní platy vystávkovat. Učitelé se k tomu nikdy neodhodlali. Stávka má být krajním řešením, v tomto případ je, tak držím učitelům palce.
Zvýšení platů ale samo nepomůže. Bez zásadní reformy školství se nepohneme nikam. Nemáme nerosty, nemáme moře, nemáme špičkové technologie. Jediná možnost jak obstát v konkurenci je být chytřejší, přizpůsobivější a kreativnější než jiní.
A to se musíme naučit ve škole.
Před volbami je to zásadní věc. Pokud chceme vybírat mozkem, měli bychom volit tu stranu, která nabídne nejlepší a proveditelný koncept školské reformy.
Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora
autor: PV