Někdy to jsou i navenek inteligentní chlapi (a ženy) - všelijací profesoři, vcelku slušně píšící publicisté, "experti" na vše možné i nemožné. Jindy, a to mě fascinuje ještě víc, lidi kteří poznali zblízka fungování totalitních režimů, v minulosti i prokázali nějakou občanskou statečnost, získali si cosi jako morální kredit. Mám na mysli představitele předlistopadového disentu. Jistě, taková Jiřina Šiklová se od Jana Sokola či Daniela Kroupy po stránce morální integrity i IQ liší o mnoho koňských délek, tu mantru ale opakují všichni. Že by se senilita projevovala takto synchronně? Občas se ale najde nějaký "hrdina", u kterého ta mantra nepřekvapí. Spíš než o hloupost nebo senilitu půjde o dlouhodobé selhání lidské i mravní. Jedním takovým "disidentem" jesenátor František Bublan - nestraník zvolený za ČSSD. Vystudovaný bohoslovec, pak zakázaný kněz a signatář Charty 77, po převratu důstojník BIS a ministr vnitra v Grossově a Paroubkově vládě (více viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Bublan).
Nejnovější Bublanova blamáž s islámem zde:
U generace, které dnes táhne na čtyřicítku - tedy generace mých studentů a doktorandů - proslul v souvislosti s kauzou CzechTek 2005. Pro nepamětníky: V oné dekádě oblíbený každoroční "ilegální" mejdan pod širým nebem se měl konat na soukromé a snad řádně pronajaté louce nedaleko Mlýnce na Tachovsku. Předchozí ročníky, a nebylo jich málo (https://cs.wikipedia.org/wiki/CzechTek), probíhalyrelativně bezproblémově. Jistě, novináři místních plátků si v okurkové sezóně ohřívali polívčičku nad davy zfetovaných divně oblečených individuí, pohybujících se v rytmu ne každému libé hlasité hudby a válejících se po posečených lukách. Na druhé straně, za léta konání CzechTeků se co vím nikdo nezabil, nikdo nějak viditelně neserval, nikdo nenapadal místní ani neničil majetek či úrodu - což by samo o sobě mělo být na pováženou, když uvážíte, kolik údajně vražedných "drog" se na takových akcích zkonzumovalo. (Nevím kolik, ale troufám si tvrdit, že hodně).
CzechTek u Mlýnce byl jiný. Na divně oděné lidi čekal na místě zásahový pluk těžkooděnců, spousta techniky včetně obrněného transportéru atd. a jakmile mejdan začal, jala se čacká policie jeho účastníky vytlačovat a rozhánět - což nemohlo skončit jinak, než všeobecnou rvačkou, rozbitými hlavami, dělbuchy se slzným plynem a vůbec virválem. Premiér Paroubek "o ničem nevěděl", neb trávil dovolenou ve Švýcarsku, zatímco jeho ministr Bublan se všelijak nechával zapírat, měnil mediální vyjádření několikrát za den a rozhodně si "nemohl vzpomenout", kdo povolal do Tachova nejtvrdší policejní jednotku. Prostě stejná blamáž, jako s dnes s mantrou "nemá nic společného s islámem". Nepamatuji si už detaily a jsem líný je hledat, ale v těch prázdninových dnech pan exministr působil vyplašeně, někdy až zkroušeně.
Nerozuměl jsem tehdy "technokultuře" ani za mák - přestože mě vlastně obklopovala ze všech stran, a to velice těsně. Na taneční akce jezdil můj podnájemník, několik mých blízkých kolegů z práce, několik děvčat, které se mi fakt líbily a dokonce můj nejtalentovanější student. Vzdalovalo nás to - měli ti syčákové něco, do čeho jsem neviděl a co mi zůstávalo utajeno. Ale neptal jsem se. Rozumějte, byl jsem z těch jmenovaných nejstarší (byť jenom o pár let), byl jsem "světák", "životem protřelý", "všechno už jsem zažil" a "nic mě nemohlo překvapit". Když nosíte tuhle masku - nemíním se pitvat v tom, jak nevěrohodná musela pro mé okolí být - tak se přece nebudete vyptávat. Vy přece "víte". (Pokud Vám to připomíná dnešní sluníčkářské kecálisty, pak jste na správné adrese). Byl jsem tím vším zkrátka nepolíben a nebýt čackých manévrů Bublanovy zásahovky, asi by tomu tak i zůstalo.
Bylo horké léto, trávil jsem spoustu času sám v badatelně a sledoval události. Ten zásah smrděl. Proč, ptal jsem se, proč premiér a ministr vnitra riskují blamáž kvůli víceméně neškodnému mejdanu? Mejdan byl rozehnán, ale účastníci se nevzdali, část sound-systémů se přesunula do Prahy, a tam pokračovali - věru, v mírnější podobě a s dodržením nočního klidu - na Strahově a na Letné, demonstrovalo se i v jiných městech. Solidaritu s "technaři" tehdy vyslovili i dva nesmiřitelní protivníci, prezident Havel a ex-premiér Klaus, jakož i spousta dalších "netechnařů" - muzikantů, novinářů a podobně. Jako by aspoň na pár dní znovu ožily dávné koalice z raných 90. let. Uvízlo nás v letních Budějcích ještě pár kamarádů a jednoho odpoledne jsme se rozhodli, že vyrazíme směr letní Letná, omrknout, co se to vlastně děje a trošku si užít mejdanově-protestní atmosféry. Jenom na otočku, bez chlastu a bez drog ... nakonec, řídil jsem.
Oslovilo mě to. Jednak ta hudba (o níž leckdo tvrdí, že to žádná hudba není, jejich věc) zněla úplně jinak, když jste byl v davu ostatních tanečníků na letní louce, druhák tam byla opravdu nezvykle vysoká koncentrace opravdu nezvykle sexy děvčat, třeťák tam bylo prostě dobře. Potkal jsem tam pár známých ještě z olomouckých putyk, ale i docela dost lidí z Budějovic, s pár lidmi se seznámil - no a potom se spořádaně vrátil domů. Jenže pozitivní efekt zůstal a bylo jen otázkou času, kdy tuhle subkulturu prozkoumám důkladně, se vším všudy a "rovnýma nohama", abych ocitoval jednoho ze svých průvodců, budiž jim tímto vzdán dík.
S odstupem bezmála 10 let musím konstatovat jedno: Tehdejší seznámení s "taneční kulturou" mi změnilo život, a to k lepšímu, jako máloco. (Snad jen antiislámský coming-out s tím byl srovnatelný). Kdo ví, ten ví, takže jen namátkou: Přestal jsem si namlouvat, že "už mě v životě nic nečeká". Ztratil jsem hromadu komplexů a strachů, které jsem předtím utápěl v nezřízeném pití. Poznal jsem, jak skvělá věc může být tanec, kterážto činnost dřív nebývala mým kamarádem. Začal jsem si znovu (nebo spíš "konečně") vážit rodiny, lásky, přátelství - a taky spousty úplně obyčejných věcí. Nových přátel jsem našel, až to pěkné není. No ale hlavně, hlavně jsem si slíbil, že se přestanu bát být sám sebou. Což samozřejmě souvisí s islámem: Když vidím svinstvo, normálně se mu postavím, protože tak to má být a nemíním se užírat vlastním pokrytectvím či zbabělostí.
Netuším, na kolik svých vyznavačů měla "taneční kultura" podobný osvobozující, sebeuvědomovací efekt a pro kolik lidí byla pouhou zábavou, nebo dokonce destruktivní zábavou. Ani netuším, zda to někdy někdo zkusil spočíst. Knih a svědectví z onoho prostředí je málo (jedna poměrně dobrá je zde: https://www.kosmas.cz/knihy/1492/extaze-a-techno-scena/), a to z poměrně dobrých důvodů. "Technaři" se báli, že skrze popularitu a komercionalizaci dopadnou stejně trapně, jako kontrakultura 60. let, a tak raději příliš nemluvili. Každopádně nejsem sám, kdo pokládá "technoscénu" za jednu z posledních autenticky západních a současně originálních subkultur - u současného rapu je až příliš zřetelná inspirace etnickými vlivy přistěhovaleckých ghett. Ale to mudruji o něčem, o čem vlastně vím houby.
Každopádně šlo v "technu" o prožitek nespoutanosti, svobody a sebe-vědomí. Tedy pravý opak totalitám všeho druhu, včetně vnitřní totality islámské. Nespoutanost a svoboda by měly být blízké disidentskému étosu z dob komunismu, ale rozhodně nebyly blízké ex-chartistovi Bublanovi s jeho pohotovostním plukem. Možná to nějak souviselo s jeho katolicismem, kdo ví. Ovšem to, že tentýž ex-disident, který tak ochotně dělal ramena na "tancující feťáky", odmítá vidět očividnou islámskou stopu v dnešních atentátech, je na pováženou. Jednou nepřítel svobody, navždy nepřítel svobody - i kdyby kdysi dávno podepsal Chartu.
Psáno pro blog iDnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
