„Našim zemědělcům se přímé platby posílají formou dotace na hektar. Podpory produkce jsou u nás pouze u citlivých komodit, jejichž chov nebo pěstování by bez nich úplně zanikly. V západní Evropě převažuje systém dotací na farmu. Dotační obálka pro každou farmu je tak jiná a zohledňuje více podporu produkce než na východě,“ upozorňuje zástupce českých zemědělců.

EU sama sebe definuje jako zónu volného obchodu, svobodné konkurence a rovných podmínek. Podnikají naši zemědělci skutečně ve stejných podmínkách jako u našich sousedů v Rakousku, Německu či Polsku?

Rozhodně ne. Společná zemědělská politika (CAP) se snaží vytvářet jakýsi společný rámec a je bezpochyby dobře, že existuje. Ale v žádném případě to neznamená, že všichni mají stejné podmínky. Rozdíly jsou v mnoha věcech. Od dotací, přes daně až po právní prostředí.

Začněme dotacemi. V čem jsou jiné u nás a třeba v Rakousku?

Rozdíl je vidět na první pohled už třeba v systému přímých plateb. Všechny nové země s výjimkou Slovinska – tedy i ČR, mají platbu na hektar. To znamená, že zemědělec, pokud splní řádně všechna pravidla, dostane na dotacích částku, která je závislá na velikosti obhospodařované půdy. Na každý hektar je vyplácená stejná částka, která je pak u velkých podniků krácena. Navíc k tomu může ještě zvlášť zemědělec obdržet podporu na některé specifické „citlivé“ komodity, jako jsou třeba ovoce, zelenina atd.

Staré členské země – z našich sousedů Rakousko, mají platbu na farmu. Každá farma tam má jinou výši dotace na hektar. Její výše je závislá na mnoha faktorech. Zohledňuje se nejen počet obhospodařovaných hektarů a specifické komodity, ale i počty chovaných zvířat. Současná platba vychází z údajů v minulosti z tzv. referenčních období. V platbě na farmu však mají ve skutečnosti zavedenou i podporu produkce. V Německu mají tranzitní model, který je někde mezi modelem v ČR a v Rakousku. Už z toho vidíte, jak jsou v rámci jedné politiky odlišné systémy.