Chybějící mantinely a zoufale špatné zákony v oblasti podnikání (občas záměrně pokřivené) dávaly jen malou šanci těm, kteří chtěli hrát poctivě. Dostat se na vrchol, to znamenalo umět se prosadit mezi faulujícími hráči, když byl rozhodčí otočen zády, přijmout roli dravce, který nehledí nalevo, napravo a jde si tvrdě za svým cílem. To se Andrejovi podařilo.

Na druhou stranu požadavky kladené na českého politika směřujícího k vítězství ve volbách byly definovány lidmi systematicky vysávající veřejné prostředky. Kdo nebyl ochoten pouštět žilou, ten nikdy nemohl překročit stín komunálního zastupitele. Parlamentní strany, které se střídají v různých kombinacích u moci od roku 1989, dovedly postupně tento systém k dokonalosti. Zahodit charakter, zpronevěřit svou osobnost, nedržet slovo – to jsou vlastnosti nezbytné k výstupu na politické výsluní. I Bohouš Sobotka si evidentně počínal více než dobře.

Český člověk vydrží hodně, ale i ten už je unavený předvolebními programy tradičních stran, které, jak se vždy ukáže, zůstávají pouze v rovině teorie. Volič je důležitý pouze v předvolebním boji, pak štafetový kolík přebírají zákulisní hráči (můžete jim říkat také kmotři), kteří ho nepustí do dalších voleb.