Vystudoval herectví na DAMU a po studiích získal angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde působil až do jeho zrušení (1968-1990). Dále jsme jej vídali v Divadle Na zábradlí. Mimo herectví se věnoval divadelní režii a překladatelství (Dlouhá plavba domů). Pokusil se i o vlastní autorské hry (Kdo je tady pán, Tragédie mstitele). Z Ornestovy divadelní tvorby stojí za zmínku komedie Nahniličko, jejímž autorem je jeho dlouholetý přítel Jan Krau. Od mládí se věnoval alternativní divadelní formě. V roce 1996 obdržel Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění Ludwiga Vosse ve hře Ritter, Denne, Voss od rakouského dramatika Thomase Bernharda.

Vzpomínka

Pád boha! Jaký pád! Potom je chlapec sám...bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
a peklo zavírá na vůni, na fialku...

Cituju zpaměti Ortenovu Sedmou (my milovníci víme, že elegii), tu, která je ve mně už od studentských let a kterou vyprávím nejlíp ze všech lidí, protože jsem ji žil,...