Zkorumpovanost země se bere jako výchozí fakt, o němž není potřeba – a ani se nesmí – vést jakýkoli spor. Kdo by snad měl o rozsahu korupce u nás pochyb, je označen za podezřelého, za toho, kdo chce korupci bagatelizovat nebo dokonce krýt. Nebo je odkázán na nelichotivá data o korupci „nezávislé“ instituce Transparency International (TI). Dle zprávy této organizace se Česká republika dle indexu CPI v roce 2015 v celosvětovém srovnání umístila na 37. místě (z celkového počtu 168 sledovaných zemí), s hodnocením 56 bodů (maximum100, čím vyšší hodnota, tím menší korupce). Svými výsledky se řadí mezi země, jakými jsou Španělsko, Jižní Korea, Kostarika či Slovinsko. TI uvádí, že ČR si výrazně polepšila, ale ve srovnání evropských zemí je až 22. a k evropskému průměru (67 bodů) má stále daleko. Naopak mezi „nejméně zkorumpované země“ se dle TI tradičně řadí Dánsko, Švédsko a Finsko. Je však opravdu u nás rozsah korupce tak hrozivý a je na základě těchto dat možné tvrdit, že naše země je zkorumpovaná, jak se nám stále snaží TI vnutit? A jsou zlepšující se výsledky indexu CPI v posledních dvou letech změnou trendu, kterou lze připisovat působení a opatření této vlády, jak tvrdí TI? Ani to, ani ono.

Nejdříve je potřeba se podívat, o jaký ukazatel jde. Nevědomostí či záměrem vynechávají všichni protikorupční bojovníci to, že TI vůbec neměří korupci. Jde totiž o index vnímání korupce (CPI – Corruption Perception Index), který z definice neměří či neodhaduje rozsah korupce, ale zachycuje její vnímání ve veřejnosti. Při sestavování tohoto indexu se vychází z názoru respondentů („expertů“ i občanů), který je však zcela subjektivní a významně ovlivněný debatou o korupci v médiích, v politice a obecně ve společnosti. V zemi, kde existuje silná role médií (u nás bychom mohli hovořit dokonce o nadvládě médií – mediokracii) a kde se z korupce stalo náhradní politické téma (u nás jedno z mála, ne-li jediné), bude téma korupce – ať už je realita jakákoli – rezonovat silně i v odpovědích dotazovaných a „korupci“ dle tohoto indexu nadhodnocovat.

Dokládají to i data, která na českém přikladu zachycují souvislost mezi veřejnou debatou o korupci (prostřednictvím médií) a vývojem Indexu vnímání korupce (CPI) mezi lety 2009 až 2015. Podíváme-li se, kolik bylo v jednotlivých letech v denících, časopisech, webech a na televizních a rozhlasových stanicích napsaných článků, resp. odvysílaných pořadů věnujících se tématu korupce,[1] a porovnáme-li tato čísla s vývojem indexu vnímání korupce, zjistíme, že vývoj obou ukazatelů spolu silně koresponduje. Jak mezi lety 2009-2011 počet těchto „mediálních výstupů“ s korupční tématikou narůstal, vnímání korupce se dle indexu CPI zhoršovalo (hodnota indexu klesala). Maximálního vrcholu co do počtu článků a televizních reportáží o korupci bylo dosaženo v roce 2011. Od té doby jejich počet klesá. Naproti tomu index vnímání korupce od roku 2011, s jedinou výjimkou v roce 2013 (mediální smršť po pádu Nečasovy vlády, kdy z obrovského korupčního skandálu kolem vlády a vládních poslanců zbyla jen nezaplacená daň za dary – aniž bych chtěl neplacení daní jakkoli zlehčovat a obhajovat), roste, což interpretujeme jako subjektivní zlepšování situace.

Graf 1: Vnímání korupce a počet mediálních zpráv o korupci