Účinky zásahů proti násilníkům jsou většinou jen krátkodobé. Dlouhodobé zlepšení situace by přinesla promyšlená prevence, ale to je záležitost příliš složitá, s výsledky nejistými, jež se projeví až v daleké budoucnosti, nepřinese bezprostřední zisk hlasů voličů, proto se do ní nikdo nehrne.

Násilí, kterého se dopouštějí nepřizpůsobiví občané, má v prvé řadě sociální kořeny. Řadím k nim i nudu, která provází život druhé generace, žijící ze sociálních dávek, neznající vyplnění času a vybití energie prací. Vysvětlení přibývání násilí tímto způsobem je přirozené, proto pochopitelné.

Jenže přítomnost násilí v širším slova smyslu je stále častější i ve složkách státu, od nichž se spíše očekává, že se budou chovat podle zásady „pomáhat a chránit“. Veřejnost na to reaguje s nelibostí, protože dochází k snižování lidské důstojnosti osob, postižených silovými zásahy. Velkou diskusi na toto téma vyvolalo chování policie a vězeňské služby při rozmařile mohutné přehlídce policejní síly v noci z 12. na 13. června 2013 a následujících týdnech. „Hlubokým dojmem“ zapůsobilo hromadné nasazení zakuklenců, beranidla a také použití „medvědů“ při předvádění Jany Nagyové. Se znepokojením v této souvislosti zjišťuji, že orgány, jež vykonávají dozor nad zákonností chování policie a vězeňské služby tyto výstřelky vůbec neznepokojují. Stížnosti na nevhodné chování příslušníků ozbrojených sborů jsou vesměs neúspěšné.

Situace musí být vážná, když na nepřiměřenost použití síly při zatýkání a eskortování osob a při domovních prohlídkách poukazují disidenti, již mají zkušenost s StB a Sborem nápravné výchovy. Srovnání s nimi podle nich vychází pro současnou policii a vězeňskou službu nepříznivě. Ale na to, aby si všiml postupného zhoršování poměrů, našinci stačí paměť, sahající 10-15 let do minulosti, protože tento vývoj probíhá přímo před našima očima a ze dne na den je stále hůře. Není to ovšem plošná záležitost. Nositeli nadbytečného užívání síly jsou pouze určité složky policie a vězeňské služby, zatímco u běžných útvarů se proti předlistopadovým časům „koeficient slušnosti“ výrazně zvýšil.

Nadužívání mocenské převahy represivního aparátu k ponižování lidí se nově stalo předmětem sporu mezi Veřejným ochráncem práv a Ministerstvem spravedlnosti ČR, a to kvůli ponižujícímu způsobu tělesných prohlídek odsouzených např. při návratu z práce mimo věznici, po styku s návštěvou nebo při generálních prohlídkách, konaných nejčastěji z důvodu pátrání po nedovolených předmětech (mobilních telefonech, drogách, nožích, atd.).  Odsouzení se musí podrobit prohlídce svlečení do naha, musí dělat dřepy a muži nadzvednout přirození a šourek. Několik odsouzených si stěžovalo na toto zacházení Veřejnému ochránci práv, který dospěl k názoru, že skutečně dochází k poškozování základních práv odsouzených bez ohledu na to, jak se kdo z nich chová. A požaduje, aby Vězeňská služba ČR zjednala nápravu a vyzývá také Ministerstvo spravedlnosti ČR, aby v tomto směru na ni působilo. Protože nemá sankční pravomoc, své stanovisko zveřejnil, což je jeho jediný nástroj k projevení nespokojenosti.