Vystavovatele mám osobně rád, patří ostatně k přátelskému kroužku, soustředěnému kolem spolku Šalamoun. Proto jsem výstavu navštívil s velkou zvědavostí. Pozvánku na vernisáž jsem nemohl využít, zato jsem si užil poklidnou prohlídku v sobotním odpoledni.
Jaroslav Kučera připomíná svou tvorbou pozapomenuté kouzlo černobílé fotografie. Pod barvou lze ledacos skrýt, ale hru stínů a světla a rysů fotografovaných objektů zfalšovat nelze. Výstavu doprovázejí recenze znalců, jimž jako laik nemohu konkurovat, ani s nimi polemizovat. Potvrzuji pravdivost jejich zjištění, že pro zveřejněnou část Kučerovy tvorby je příznačný zájem o lidi na pokraji společnosti a o drsné prostředí, které je obklopuje. Prostředí i lidé jsou tak oškliví, až je to činí zajímavým. Zaujalo mě, že některé fotografie připomínají prostředí západočeského pohraničí, v němž jsem se pohyboval na přelomu padesátých a šedesátých let, tedy podstatně dříve, než se tam vydal s fotoaparátem Jaroslav Kučera.
Nicméně jsa zcela jinak založen než Jaroslav Kučera, po zhlédnutí celé výstavy jsem si nakonec položil otázku, co asi vede tak citlivého člověka s vytříbeným vkusem, jakým nesporně vystavovatel je, že soustřeďuje svůj zájem na ošklivé lidi a ošklivé prostředí. Nechtěl bych žít obklopen jeho modely, ani ve fotografovaném prostředí. Je dost na tom, že ošklivost existuje, jaký smysl má její zvěčnění ? Myslím, že jsem odpověď nakonec našel: Jaroslav Kučera si potřeboval sám pro sebe vytvořit pozadí, od něhož by se zářivě odrážela oduševnělá, nevšední krása jeho ženy, s jejímž zobrazením na výstavě ovšem nepřejícně skrblí.
V každém případě zhlédnutí výstavy doporučuji. Její návštěva, zvláště ve spojení s procházkou Hradem a hradními zahradami, je milým užitím času.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
