Většina národa, vytlačená oligarchií partajních vůdců z účasti na rozhodování o osudu země, města a nakonec i jednotlivců, má ale právo a povinnost o patologických jevech současné politiky přemýšlet, vyjadřovat se k nim, sjednocovat se a hledat cestu, jak učinit přítrž vládnutí parazitních mocenských uskupení, které nás vedou k zhoršování životní úrovně, rozvírání nůžek mezi chudými a bohatými, k snížení mezinárodního prestiže a ve výsledku možná až k státnímu bankrotu.

Rozpad pražské velké koalice je věcným důkazem chybnosti rozhodnutí vedení obou státostran spáchat podvod na voličích popřením práva vítězné TOP 09 na vedoucí postavení v Praze. Ustavení koalice, která se nedožila ani třetiny volebního období, není přece v žádném případě úspěch. Kdo věří v dějinnou spravedlnost, v boží mlýny, může v současném dění spatřovat důkaz platnosti své víry: zejména ODS zaplatila za proradnost, s kterou se zachovala ke svému přirozenému ideovému spojenci a členu vládní koalice jen proto, aby bez ohledu na výsledek voleb získala post primátora. Trest zasluhuje i za to, že v nadřazení stranického zájmu o udržení klíčové pozice nad zájem obyvatel Prahy o efektivní správu města zašla tak daleko, že místo zkušeného finančníka Zdeňka Tůmy posadila do primátorského křesla amatéra Bohuslava Svobodu.

Připomíná mi to doby nedávno minulé, kdy politická oddanost státostraně byla při obsazování hospodářskosprávních funkcí důležitější než odbornost. Důsledky chyb personální politiky KSČ známe. Nechápu, proč je dnešní státostrany tvrdošíjně opakují.

Události mají povahu palácového převratu. Způsob tvorby rozhodnutí a jeho provedení připomínají neblahé předlistopadové časy. ODS přenesla do naší doby aspoň v omezené oblasti veřejné správy dualismus stranickopolitického a administrativněsprávního řízení státu či obce. Nejdříve se na stranické půdě zrodilo rozhodnutí, teprve pak se o něm dověděl primátor a prakticky současně z médií veřejnost včetně postiženého koaličního partnera. Vyloučení primátora z vytváření rozhodnutí je dokladem uplatnění totalitních praktik, ale také obnažuje kvalitu jeho postavení: stejně jako za totality není ničím více než loutkou v rukou politického vedení. ODS mu fakticky neomaleným způsobem projevila nedůvěru. Jeho ochota po tomto kopanci pokračovat ve funkci primátora s novou koalicí jej znevažuje. Moc mu zachutnala natolik, že potlačil osobní hrdost.