To je ideál, jehož absolutní naplnění je ve specifických podmínkách trestního řízení nedosažitelné. Praxe se od něj vždy ve větší nebo menší míře odchyluje. S tím se nedá mnoho dělat, nicméně odchylky od ideálu by měly být přibližně stejné u všech postižených, bez ohledu na společenské postavení.

Je na místě požadovat, aby újma, kterou způsobuje stát trestně stíhaným, byla co nejmenší, aby byli co nejméně omezováni ve svobodě pohybu a pobytu, co nejméně ponižováni přikládáním pout, co nejméně vystavováni ztrátě soukromí a navyklému pohodlí obvyklého způsobu života.

Proto odsuzuji nadužívání medializace zatýkání podezřelých v přítomnosti předem přizvaných televizních kamer, s obrazově působivým nasazením zakuklenců a nepřiměřeným křikem, jde-li o osoby, které by se na vyzvání pokojně dostavily na policejní služebnu k podání vysvětlení. Netěší mě paušální používání pout při předvádění vazebně stíhaných k výslechům, před soud, či při eskortování mimo věznici, ani uplatňování přehnaných bezpečnostních opatření při různých  jednáních, jichž se účastní obvinění.

Uplatňování přísných bezpečnostních předpisů někdy vede až k absurdním a přitom nákladným událostem. Například když probíhalo prvostupňové hlavní líčení s „vorem v zakoně“, Arménem Andranikem Soghojanem, v soudní budově a na její střeše byli rozmístěni zakuklení samopalníci, kteří patrně měli čelit případnému pokusu o násilné osvobození významného obžalovaného. Jenže soud jej nepravomocně zprostil obžaloby a podle poměrně čerstvého ústavního nálezu jej na místě propustil na svobodu. Obviněný pak odkráčel spokojeně mezi ozbrojenci ven z budovy, odjel do Arménie a k odvolacímu řízení se již nevrátil. Nasazení samopalníků se tak dodatečně ukázalo nadbytečným: i kdyby jeho komplici obžalovaného  skutečně osvobodili, výsledek by byl stejný, ale bez bezpečnostních opatření by to stát přišlo podstatně levněji.

Méně okázalý, ale neméně trapný byl můj konflikt s velitelem eskorty v malé soudní síni, který mě vyháněl z první lavice pro veřejnost, aby mě případně nemohla ohrozit obžalovaná, v předchozím řízení odsouzená k jedenácti letům odnětí svobody, sedící ve vzdálenosti asi 10 m ode mne. Předseda senátu mi vysvětloval, že se přece jedná o nebezpečnou osobu s vysokým nepodmíněným trestem, takže je vhodné, abych od ní byl co nejdál. Obžalovaná byla pachatelka série malých finančních podvodů, jejímž případem jsem se právě zabýval. Při pohovorech ve věznici jsem s ní sedával sám u stolu bez přítomnosti ostrahy. Přežil jsem bez úrazu.