Martin Stín: Rovní a rovnější

28.05.2012 21:09 | Zprávy

V právním státě se má nakládat s obviněnými jako s nevinnými až do pravomocného odsouzení, a všichni mají v tomto ohledu stejná práva.

Martin Stín: Rovní a rovnější
Foto: hns
Popisek: Fotokoláž.

To je ideál, jehož absolutní naplnění je ve specifických podmínkách trestního řízení nedosažitelné. Praxe se od něj vždy ve větší nebo menší míře odchyluje. S tím se nedá mnoho dělat, nicméně odchylky od ideálu by měly být přibližně stejné u všech postižených, bez ohledu na společenské postavení.

Je na místě požadovat, aby újma, kterou způsobuje stát trestně stíhaným, byla co nejmenší, aby byli co nejméně omezováni ve svobodě pohybu a pobytu, co nejméně ponižováni přikládáním pout, co nejméně vystavováni ztrátě soukromí a navyklému pohodlí obvyklého způsobu života.

Proto odsuzuji nadužívání medializace zatýkání podezřelých v přítomnosti předem přizvaných televizních kamer, s obrazově působivým nasazením zakuklenců a nepřiměřeným křikem, jde-li o osoby, které by se na vyzvání pokojně dostavily na policejní služebnu k podání vysvětlení. Netěší mě paušální používání pout při předvádění vazebně stíhaných k výslechům, před soud, či při eskortování mimo věznici, ani uplatňování přehnaných bezpečnostních opatření při různých  jednáních, jichž se účastní obvinění.

Uplatňování přísných bezpečnostních předpisů někdy vede až k absurdním a přitom nákladným událostem. Například když probíhalo prvostupňové hlavní líčení s „vorem v zakoně“, Arménem Andranikem Soghojanem, v soudní budově a na její střeše byli rozmístěni zakuklení samopalníci, kteří patrně měli čelit případnému pokusu o násilné osvobození významného obžalovaného. Jenže soud jej nepravomocně zprostil obžaloby a podle poměrně čerstvého ústavního nálezu jej na místě propustil na svobodu. Obviněný pak odkráčel spokojeně mezi ozbrojenci ven z budovy, odjel do Arménie a k odvolacímu řízení se již nevrátil. Nasazení samopalníků se tak dodatečně ukázalo nadbytečným: i kdyby jeho komplici obžalovaného  skutečně osvobodili, výsledek by byl stejný, ale bez bezpečnostních opatření by to stát přišlo podstatně levněji.

Méně okázalý, ale neméně trapný byl můj konflikt s velitelem eskorty v malé soudní síni, který mě vyháněl z první lavice pro veřejnost, aby mě případně nemohla ohrozit obžalovaná, v předchozím řízení odsouzená k jedenácti letům odnětí svobody, sedící ve vzdálenosti asi 10 m ode mne. Předseda senátu mi vysvětloval, že se přece jedná o nebezpečnou osobu s vysokým nepodmíněným trestem, takže je vhodné, abych od ní byl co nejdál. Obžalovaná byla pachatelka série malých finančních podvodů, jejímž případem jsem se právě zabýval. Při pohovorech ve věznici jsem s ní sedával sám u stolu bez přítomnosti ostrahy. Přežil jsem bez úrazu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Mgr. Aleš Dufek byl položen dotaz

Pozitivní diskriminace

Na jednu stranu odsuzujete pozitivní diskriminaci, na druhou stranu vám nevadí, že se jí vaše vláda dopouští? Proč třeba neustále zvýhodňujete Ukrajince? Já to chápal zpočátku, ale po třech letech? A druhá věc, proč už se dnes nemůžou problémy nazývat skutečnými jmény, proč se kolem některých našlap...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Ministr nemá signály

12:46 Zdeněk Jemelík: Ministr nemá signály

Článkem „Blažkovi a Fialovi sirotci“ ze 14. května 2025 jsem projevil obavy, že díky netečnosti mini…