Většina ostatních společensky naléhavých námětů zmizela z internetové komunikace. Valí se na něj kritika ze všech stran, ale i takový Jan Hnízdil je v přístupu k jeho úletu uměřený. Když Václav Klaus odkládal podpis Lisabonské smlouvy, proskočily zprávy o spiknutí, jehož cílem měl být odsun prezidenta do psychiatrické léčebny. Zdá se, že Miloši Zemanovi nic takového nehrozí, i když jeho náhlý příklon k mluvě tvrdého jádra jeho voličů by takové úvahy mohl vyprovokovat. Výzvy k resignaci jsou bezzubé, mohou ho nechat v klidu. Ví to, proto se nehodlá voličům omluvit za znevážení majestátu.

Asi se nikdy nedovíme, zda šlo o náhodný úlet nebo cílenou provokaci. V případě provokace by bylo zajímavé vědět, které náměty se za popraskem skryly, a zda jejich zastření bylo  úmyslné.

Rámus kvůli třem slovům je nadměrný: národ má takového prezidenta, jakého si zvolil. Současně by si kritici měli uvědomit, že zmíněný prezidentův úlet není jeho jediným výkonem.