Možná, že si o mně nyní pomyslíte, že musím být nekrofil, když takhle mluvím o lidech, ale podíváte-li se pořádně zjistíte, že o lidech nepadlo ani slovo.

Ovšem výraz smrt, vždy evokoval a i nadále evokuje živý organismus a často člověka.

Já však v dnešním příspěvku nebudu mluvit o lidech, budu mluvit o jejich výrobcích, budu mluvit o tom, co vybudovali mrtví pro živé, o domech, budovách, městech, továrnách. Budu mluvit o architektuře, kterou nechávají města zemřit, aby na její smrti, díky městským statkům a dalším „správcovským“ institucím, mohli do vlastních kapes dostávat nemalé všimné.

Začnete-li totiž vnímat svět ve kterém žijete, města a prostory v nichž se pohybujete, zjistíte, že čím dál více prostor je bez života. Stačí se projet po ulicích, aby jste zjistili, že přízemní okna v centrech měst, téměř nikdy nesvítí a často ani ta v úrovni prvního nadzemního podlaží. Je tam tma a v ní se často skrývá jen kancelář, sklad, či další „nebytovka“ pro schování tolik potřebných šanonů a míst pro práci.