Po celém světě dramaticky vzrůstá seismická aktivita. V posledních týdech jsme byli svědky mohutného zemětřesení v Ekvádoru, v Japonsku zase více než 600 zemětřesení děsí experty, kteří si dělají starosti o osud Jižního ostrova. Po světě v současnosti soptí 37 sopek. Většina větších zemětřesení i sopečných výbuchů se koncentruje do takzvaného Ohnivého kruhu, prstence seismické nestability obkružujícího Pacifický oceán.

Naštěstí bylo zatím ušetřeno západní pobřeží Spojených států, ale experti již dlouho varují, že v Sanandreaském zlomu a subdukční zóně Cascadia už desetiletí vzrůstá napětí. Tvrdí, že je jen otázkou času, než zažijeme nějakou opravdu kataklyzmatickou událost. A je potřeba se ptát: Nikoli pokud, ale až ten den přijde, budeme přípraveni?

Vypůjčený čas

Kromě našich končin se i jinde na konci dubna odehrálo pár seismických událostí, které stojí za zmínku. Za prvé explodoval největší vulkán na ruském Dálném východě, známý jako Ključevskaja sopka. Kouřící rozžhavený popel vyletěl až téměř pět kilometrů vysoko do atmosféry. Okolí ale naštěstí není příliš hustě osídlené.

Vlastně jde o další velkou sopečnou erupci podél Ohnivého kruhu. Někteří vědci se zdají být silně znepokojeni a obávají se dalšího vývoje.

Podíváme-li se na skok zpět do USA, vidíme, že si vědci lámou hlavu i nad neobvyklou sérií jedenadvaceti zemětřesení podlél hranic Arizony, jejichž “frekvence i délka trvání” geologům nedává spát. Dobrá zpráva samozřejmě je, že jsme ve Spojených státech už desítky let nezažili žádné skutečně “historické” zemětřesení. Od výbuchu sopky Mount St. Helens v roce 1980 navíc nebyla ani žádná velká vulkanická erupce.