Podívejme se tedy blíže, jakým způsobem mohou média lidem sdělovat informace, a tím spoluvytvářet jejich přístup k informacím, pohled na svět a děje v něm.

Fragmentace informací bez uvádění celého kontextu událostí a jejich vzájemných návazností, jež u nás (a nejen u nás) produkují média, vede u značného množství lidí k fragmentovanému vnímání reality. Což je zřejmě důvod jejich dětinského pohledu na svět, jež je tak typický pro západní civilizaci. Zejména v současné době se tento negativní fenomén projevuje a zviditelňuje především v západní Evropě. Například při zaujímání názorového stanoviska na problém týkající se masivní invazní vlny islámských přistěhovalců, její dopady, následky, důvody a motivace, lidé často zcela odevzdaně přebírají výklady z médií sdělované politiky, elitami, umělci, aniž by se zamysleli nad relevantností, faktickým opodstatněním či legitimností sdělovaných hledisek. Názory sesílané "shůry" vnímají takřka jako nekritizovatelná poselství, která přicházejí od vzdáleného moudrého božstva. Kritiky těchto poselství shůry pak ztrestají svým odmítnutím a opovržením. "Přece by nám nelhali! Vždyť máme demokracii!" Je to stejné, jako když malé dítě bezmezně věří svým rodičům. Jde o módní úkaz věčného mentálního dětství, s nímž souvisí i proklamovaný kult mládí.

Mnoho lidí vůbec nedokáže uvažovat samostatně kauzálně v kontextu. Ve školách i z médií jsme od mala doslova systematicky vedeni ke zmíněnému fragmentovanému vnímání reality. Jsou nám sdělované roztříštěné epizody dějů, často emočně zabarvené, různé vypovídající kvality a hodnoty, bez návaznosti na děje předcházející. Pokud je takové působení dlouhodobé a intenzivní, je jen logické, že lidé si informace a fakta neumějí pospojovat dohromady a nezvládají je ani dávat do kontextu s historickými událostmi a zkušenostmi. Je pro ně velký problém přemýšlet kriticky a koherentně. Roztříštěných informací je přehršel, jedna střídá druhou, umění selektovat, vyhodnotit a zařadit informace není jednoduché. Takto zmatení a znejistění lidé nejsou schopni získat odstup od událostí a ocitají se ve stavu morálního relativismu (můj text v Literárních novinách - Co je morální relativismus a jak se projevuje  http://www.literarky.cz/komentare/ostatni/22676-co-je-moralni-relativismus-a-jak-se-projevuje). Při přebírání instantních názorů z médií spontánně kopírují domněnkovou dialektiku vládnoucích progresivistů včetně jejich typické zkreslené "práce s informacemi". Roztříštěné úryvky a zlomky informací společně s emočně zabarvenými domněnkami jsou dávány na roveň faktů. A tak z některých lidí, jež jsou dlouhodobě vystaveni tomuto působení, se stávají morální relativisté. Jednají v závislosti jen na aktuální situaci a domnívají se, že takřka všechno je možné. Realitu odmítají nebo různě ohýbají, nejsou schopni si ji připustit. Tato situace může snadno posloužit k manipulaci s veřejným míněním za účelem získání veřejného souhlasu takřka s čímkoliv!

Ve školství i v médiích je zřejmý ústup od logiky a kauzality, místo toho je kladen důraz na dialektiku a vytrhávání jevů z kontextu, převracení významu slov atd., jehož výsledkem je zkreslený popis reality.

Typickým příkladem aplikace fragmentovaného výkladu reality je školství. Zatímco veřejné státní školy musejí povinně soustavně zavádět různé sociální pokusy, např. inkluzi, soukromých placených škol pro děti majetných elit se nic takového netýká.