Krajinka jako od Lady. Domečky jako malované. Z komínů se pořád kouří. Kouřilo se za časů pana Lady, kouřilo se včera, kouří se i dnes. Tady jsem doma.

Je Štědrý večer. Tatínek říká, že lidé dobré vůle v celém křesťanském světě stejně jako my zasedají ke štědrovečerní večeři a že všude panuje klid a mír.

On někdy tak divně mluví, že tomu ani nerozumím.

Jenže právě když nám tatínek připomíná, že za dary, kterých se nám dostává, sluší se poděkovat Pánu Bohu modlitbou, zazvoní zvonek u dveří. Že by ježíšek s dárky?, napadne mě.

Kdopak to zvoní

„Kterej blbec?“, vyklouzne ale tatínkovi. A hned se obětuje a vydá se do mrazu ke vrátkům zjistit, kdopak nás to obšťastnil návštěvou v tak nezvyklý čas. „Blbec“ se neříká, napadne mě, ale to už běží za tatínkem na dvorek celá rodina, protože, hlavně my děti, chceme „toho blbce“ vidět.