Čeští a moravští biskupové vydali 25. dubna text nazvaný Slovo biskupů k situaci ve společnosti, kterým se obracejí na všechny občany, na něž v současné době doléhá složitá ekonomická situace. Plně chápu zájem a starost biskupů, přesto však se musím postavit k tomuto dopisu kriticky, zvláště pak k některým jeho místům.

V dopisu je zmíněna „cesta nezbytných reforem“. Z kontextu dopisu vyplývá, že biskupové mají na mysli reformy s ekonomickými a sociálními dopady. Z toho, že tyto reformy považují za „nezbytné“ pak plyne, že se v principu biskupové staví za ekonomickou a sociální politiku vlády, tedy za řadu konkrétních vládních opatření. Biskupové, jako kterýkoli občan, mají jistě právo vyjadřovat své názory na konkrétní politické, sociální a ekonomické otázky. Jako biskupům jim přísluší formulovat a hlásat obecné mravní principy správného jednání v těchto oblastech. Jinou věcí je ale aplikace těchto principů na konkrétní situaci společnosti. Tady oprávněně mohou v některých případech existovat různá mínění zastávané katolíky, ať již jednotlivě nebo v nějakých organizovaných skupinách, která nejsou v rozporu s učením církve. Biskupové si zvolili souhlas s „cestou nezbytných reforem“; mohou tak činit jako občané, ne však tento názor požadovat jako jedině správný katolický postoj.

Současná česká vláda dílem pokračuje v tom, co bylo zavedeno za předchozích vlád, dílem připravuje či již zavedla nová opatření, která přispějí ke zhoršování ekonomické situace většiny občanů. Seznam těchto věcí by byl velmi dlouhý. Zmiňuji např. nárůst důchodů nižší než úroveň inflace, zvyšující se spoluúčast pacientů na lékařských úkonech, nedostatečná podpora rodin řádně se starajících o své děti, nárůst daně z přidané hodnoty, nárůst správních a soudních poplatků, nekompetentní a zkorumpované justice, implementace zbytečných a škodlivých direktiv Evropské unie. Další je zvyšování tzv. regulačního poplatku za vyšetření lékařem. Již sám tento název usvědčuje vládu z prolhanosti; neboť co je regulačního na tom, že pacient jej musí platit, i když návštěva lékaře je nezbytná. Jinou vládní lží je tzv. sociální a zdravotní pojištění, které je de facto formou daně, protože není dopředu přesně dopředu definováno, jak je obvyklé v normálním smluvním vztahu, jaké plnění se pojištěnci dostane v případě vzniku pojistné události, jakým jsou zdravotní potíže nebo dožití se penzijního věku, který také se uzpůsobuje podle nápadů vlády.