Tolik naděje vkládané do aplikované matematiky samozřejmě vybízí k obezřetné úvaze, jak si toto myšlení dosud vedlo při řešení některého z našich nejpalčivějších společenských problémů. Protože by věda neměla být odtržena od skutečnosti, položíme si otázku, jak se praktická matematika manažerů a finančníků podílela na průběhu migrační kauzy.

Aby ovšem naše diskuse dostala hned na začátku historický náboj, připomínáme, že dnešní společenský konsensus je kulturně podmíněný a rozhodně nebyl v Evropě sdílen intelektuální elitou vždy. Byly doby, kdy klíčoví myslitelé pokládali za rozhodující pro zdravý společenský i individuální vývoj klasické vzdělání. Jedna z nejvzdělanějších postav 20. století, zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung, navíc stavěl matematiku na úroveň hudebního nadání a konstatoval, že nadání matematické nemá žádnou souvislost s intelektem, a dokonce že oligofrenici bývají nápadně často vynikajícími počtáři (oligofrenie znamená slabomyslnost). Tato poznámka z klinické praxe budiž upoutávkou k výzvě, že pro upřednostňování matematiky je zapotřebí argumentovat. Jungův náhled je třeba brát vážně už proto, že všechny pokusy odvodit aritmetiku z logických zákonitostí dopadly, jak známo, neúspěšně. Tím má být řečeno, že pokud se někomu ze sdružení středoškolských matematiků podařilo to, co se nepovedlo Fregovi (tedy převést matematiku na logiku), měli by o svém úspěchu veřejnost informovat. Protože jinak zatím vyhrává Jung a z jeho diagnózy plynoucí závěr, že matematika logické myšlení nerozvíjí. Přistupme však k praktičtější otázce.

Manažeři západních a českých hospodářských svazů a komor, z nichž prvně jmenovaní měli rozhodující vliv na formování právě kulminující imigrační politiky Evropské unie, stáli vždy před tradičním problémem snižování mzdových nákladů zvyšováním konkurenčního napětí na pracovním trhu. Pozvání pracovní síly odjinud má přirozeně navíc tu výhodu, že učiní myšlenku sociální ochrany obyvatelstva před dopady kasinového kapitalismu méně populární. A redukce sociálního státu sama o sobě vyvolá další tlak na pokles mezd (který je v „proexportní“ ekonomice žádoucí), protože člověk bez ochrany před podnikateli přijme jakékoli pracovní podmínky. Potud je vše logické. Dokud manažeři nezačnou počítat.