Je Velký pátek a náš duchovní zrak míří ke kříži, na němž trpěl a zemřel Ježíš Kristus. Pro mnoho lidí za všech generací byl Ježíš slovníkem dnešní mládeže „looser“. Tolik Židů do něj vkládalo naděje, že vyvolený národ zbaví římských okupantů, a takhle to nakonec dopadlo. To že je nějaký král? Či dokonce Boží Syn, jak o sobě prohlašoval?

Smrt na kříži však žádným projevem údajné Ježíšovy slabosti nebyla, a už vůbec neznamenala nezdar jeho mise. Je tomu přesně naopak, jak si mnozí připomeneme o Velké noci ze soboty na neděli. A v této radostné připomínce setrváme i po celý zbytek církevního roku.

Tabu zábavního průmyslu

Z evangelií víme, že Kristus trpěl a zemřel nikoli proto, že se mu situace vymkla z rukou, ale proto, aby nás touto svou obětí vykoupil z hříchu. Mohl nás vykoupit i jinými prostředky, než tímto nevýslovným utrpením? Proč zvolil právě tuto cestu a ne jinou, méně bolestnou?

Aniž bychom se chtěli dobývat do všech zákoutí tohoto tajemství, alespoň jednu odpověď na tuto otázku si snad dovolit můžeme - Kristus chtěl, abychom si při pohledu na to, co pro nás vytrpěl, uvědomili velikost a závažnost zla hříchu. A byly to právě naše hříchy, které Ježíše na kříž dovedly.

Kristus nás na kříži všechny přitáhl k sobě, učinil údy svého mystického těla a s ním máme přístup k Otci skrze jeho krev. Smrtí Kristovou bylo lidstvo v hrozných bolestech znovuzrozeno.