V pražské kavárně musejí míchat do pití něco neuvěřitelně halucinogenního. Blog jejího štamgasta Vladimíra Justa nazvaný Putinizace českých médií má sice i jiná možná vysvětlení, záměrně však volím to nejvlídnější. Tento užší veřejnosti známý teatrolog, spolupracující s komunistickým režimem na mediální popravě Vlasty Buriana, dnes protestuje proti tomu, že zpravodajství a publicistika „veřejnoprávní“ České televize „vyklízí někdejší jakž takž nezávislou demokratickou pozici a vychylují se stále víc a víc ve prospěch krajních, ve slušné společnosti marginalizovaných názorů“.
Kavčí hory plné prokremelských exotů?
Co či koho má Just na mysli? Ukrajinskou opoziční političku, která na rozdíl od takřka všech ostatních hostů ČT nepovažuje donbaské povstalce za Putinem řízené separatisty, ale za rusky mluvící Ukrajince, spontánně odmítající násilným převratem nastolený Porošenkův prozápadní režim. Kdyby šlo jen o ojedinělý exces, kat Just by nekonal. Nyní však musí, neboť prý nejde o ojedinělé selhání jednoho redaktora, ale o trend a systémový problém:
Jaký je Just teatrolog posoudit neumím, v čem však nesporně vyniká, je bolševické kádrování
„Po protievropských a prokremelských exotech typu politologa Robejška nebo Ericha Besta zve veřejnoprávní médium do studia už i přímé Putinovy agitátory a trolly. Ne náhodou se hned následujícího 8. října na téže ČT24 v Hyde parku objevuje další obskurní postava, jež také hovoří s oblibou o Kyjevu jako o fašistickém doupěti, postava, jež před časem musela své exponované posty opustit kvůli korupčním skandálům: je to ex-ministr a ruský i ukrajinský ex-vyslanec Jaroslav Bašta“.
Odhlédneme-li od toho, že v případě Jaroslava Bašty se žádné provinění neprokázalo a že úřadu velvyslance na Ukrajině se vzdal ze zdravotních důvodů, je tento pokus o dryjáčnické udavačství – i na poměry pražské kavárny - docela silná káva.
Panika z Klause
Není to však jen ČT, jež v Justových očích tak neuvěřitelně selhává. Kožich vyprášil také až dosud propagandisticky spolehlivým Lidovým novinám. Důvod? Dovolily si přinést rozhovor s bývalým prezidentem Václavem Klausem. Just z toho málem omdlel:
„Bezprecedentní mnohastránkové místo, které Lidovky servilně uvolnily Klausovu zastydlému, dávno vyvanulému protievropanství, jemuž přišla uprchlická krize jak na zavolanou; krotké, podučitelsky ponížené dotazy a bázlivě formulované protiargumenty jindy razantních komentátorů Zvěřinova formátu; a hlavně nehorázně manipulující tučný titulek celého makrorozhovoru – KLAUS SE VRACÍ! – to vše představuje opět jeden z nesčetných posunů k legitimizaci názorového extrémismu a k putinizaci českého veřejného prostoru.“
Včera Burian, dnes kdokoli jiný
Jaký je Just teatrolog posoudit neumím, v čem však nesporně vyniká, je bolševické kádrování. Jde mu to dnes stejně dobře, jako v roce 1983, kdy na přebal desky Humor Vlasty Buriana napsal, že si v Burianově luxusní vile podávali dveře i "nejpochybnější doboví prominenti s ne právě pokrokovou vizitkou (Baťa a jiní)".
Nemá cenu se s Justem přít o pučistické povaze současného ukrajinského režimu, o Václava Klause či o Evropskou unii. Nikoli proto, že bychom to nesvedli, ale proto, že Justovi o žádný skutečný dialog nejde. Jak by také mohlo, když pro něj „nezávislá demokratická pozice“ veřejnoprávních médií spočívá v zákazu zvát hosty „s ne právě pokrokovou vizitkou“, zastávající názory, jež nejsou po chuti současným mocenským strukturám na Západě.
Kavárenská sekta požaduje monopol
Uvidíme, zda se jeho cenzurní pobídkou budou chtít Kavky, potažmo Lidovky, řídit. A kdyby ano, a nebyly si tak úplně jisti tím, kdo že tu pokrokovou vizitku dnes vlastní, přispěchal Just s konkrétním jmenným seznamem: „Petr Placák, Martin C. Putna, Adam Drda, Jiří Pehe, Karel Hvížďala, Petruška Šustrová, Tomáš Halík, Josef Jařab, Jacques Rupnik (o historicích typu Andreje Zubova, Timothy Snydera či Anne Applebaumové nemluvě).“ Asi by si měl Just pustit ČT či naladit některou z veřejnoprávních rozhlasových stanic častěji, než jen dvakrát za rok, kdy lze při troše štěstí narazit na člověka s výrazně nemainstreamovým názorem. Pak by totiž zjistil, že jím navrhovaní "kavárenští povaleči" jsou v nich dnes a denně.
Vladimír Just, coby profesionální teatrolog, prostě a jednoduše hraje vědomě šmírácké divadlo. Ohání se požadavkem na názorovou pluralitu a přitom požaduje absolutní monopol na výklad bortícího se západního světa pouze příslušníky s ním ideově spřízněné sekty. Nebo se mu jen docela obyčejně stýská po jeho "veřejnoprávní Katovně", v níž před lety s vulgárně arogantním Janem Rejžkem známkoval své kolegy z "kulturní fronty"?
Ať tak či onak, je dobře, že víme, na čem jsme. I když není Just žádným oficiálním mluvčím výše uvedené skupiny osob, podobný sekernický styl uvažování v ní není žádnou výjimkou. Spíše naopak. Kádrování jako nástroj "třídního boje". Příslovečná patologická sedlina pražské kavárny.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
