Ukrajinská občanská válka se ocitla na křižovatce, z níž vedou jen dvě cesty. První znamená rychlé zastavení bojů a jednání znepřátelených stran o vzniku na Kyjevu nezávislého Novoruska. Druhá směřuje k další dramatické eskalaci konfliktu a otevřenému střetu, nejspíš nejen studenému, Západu s Ruskem.

Američané na vedlejší koleji?

Z událostí posledních dnů se může zdát, že si „mezinárodní společenství“, navzdory intervencionistickým psychopatům, řídících americkou zahraniční politiku, chce vybrat první z obou možností. Mezi občany západních zemí spontánně narůstá k válečnické politice USA a EU a NATO odpor. Kancléřka Merkelová a prezident Hollande to zjevně vnímají.

Západ hasí požár, který sám založil – a teď, když se začíná nekontrolovaně šířit, zjevně neví, co s ním

Přinejmenším vůdcům Německa a Francie už musí být jasné, že jejich původní představy o rychlé kapitulaci Ruska na jeho životní zájmy (prostřednictvím sankcí a udržení unitární Ukrajiny) vzaly za své. Proto přistoupili na jednání s prezidentem Putinem v Moskvě, bez účasti jak USA, tak jejich poslušného britského psíka Davida Camerona.

A nejsou to jenom Američané a Britové, kteří se moskevských jednání neúčastnili. Rozhovory probíhaly jen mezi nejvyššími státníky, kromě tlumočníků žádný jiný svědek toho, co na jednáních padlo za výroky, není. Snižuje se tím obava z vyzrazení průběhu klíčových jednání i možnost amerických tajných služeb přijít snadno k cenným informacím. Je dost možné, že si to přál nejen Kreml, ale i Berlín, jehož vazalské postavení vůči USA je německou veřejností přijímáno stále kritičtěji.