Uprostřed úvah, jestli využít nabízeného ošetřovného, sebrat celou smečku a odjet na venkov, nebo dělat jakoby nic a dál chodit do práce a vytvářet hodnoty (opravdu nezachraňuji životy), jsem si všimla zajímavého úkazu. V této chvějivé atmosféře se nám tu začali obnažovat umělci, kteří by za minulého režimu jistě už byli titulovaní nejméně zasloužilými. Tihle arbitři pravdy a lásky, kteří v klidnějších dobách tak srdečně a s blahosklonným pochopením pro vše lidské baví národ „milými nekonfliktními konverzačkami“ nebo „roztomile nostalgickými černobílými příběhy z dob minulých“, nám tu ztrácejí nervy a obnažují své duše jako by vylezli bez kalhot.