Musím se přiznat, že nejnovějšímu příspěvku Marie L. Neudorflové do velké diskuse Parlamentních listů o školství tak nějak celkově „nerozumím“ (její text je k přečtení zde). Pro orientaci čtenáře, než se sám připojím se svou skrovnou glosou a vysvětlím své důvody, bych rád připomněl předchozí diskutéry. Míč vykopla sama Marie L. Neudorflová, když označila hlavní nejčastěji zmiňovaný důvod pro rušení víceletých gymnázií za „nečestný argument“. Pohnutky, které ji vedly k tomuto tvrzení, lze najít zde. A pak už to „lítalo“. Autorce oponoval a rušení se zastal Ivo Budil (jeho článek je zde). Po přečtení profesorova článku jsem si řekl: tak to zase ne! Vzpomněl jsem si totiž na druhý stupeň devítiletky, který jsem proflákal v době, kdy jsem měl spoustu energie a duševní kapacity. Proč bránit motivovaným dětem, aby svůj úspěch jednou vrátily celé společnosti? (Vysvětluji zde) Nebyl by to ovšem sociolog Petr Hampl, kdyby opět celou debatu ideově nevyhrotil tak, že člověku tuhne krev v žilách (čtěte zde). Sekundoval mu o poznání klidněji poslanec Jiří Kobza, který žádá, aby byli učitelé, hrdinové dnešního dne, hodnoceni podle výsledků, a ne za politické štvaní dětí (více ozřejmuje tento politik SPD zde).