Ministr Zaorálek žádost po prozkoumání posoudil tak, že krajané chtějí emigrovat pouze z ekonomických důvodů, a poslancům oznámil, že Češi nejsou vystaveni žádné bezpečnostní hrozbě. Žádost zamítl.

Krajané na odmítnutí reagovali s velkým zklamáním. Zaorálkovi vzkázali, že jejich situaci nepochopil. Projevili obavy z toho, že začne válka s Ruskem, které připojilo Krym, a muži budou odvedeni, aby bojovali. Vyjádřili také obavy z nárůstu kriminality a extremismu na ukrajinské i ruské straně, které zbytkům fungujících ukrajinských složek nedovolí dostatečně ochránit jejich životy a zdraví v případě náhlého vyhrocení situace.

Přiznali přitom, že k odchodu z Ukrajiny měli i sociální a ekonomické důvody, protože jejich majetky „ztratily veškerou hodnotu“, a jejich prodej je za daných okolností téměř nemožný. Požádali proto české úřady, aby jim pomohly překonat těžké období a zajistily rodinám minimální životní standard a vlastní důstojnost.

Lubomír Zaorálek ale na Ukrajině kupodivu nic takového nezaznamenal. „…co jsme slyšeli od Čechů žijících na Ukrajině a co mi připadá důležité, je, že nám všichni dokonce velmi hlasitě říkají, že nemají pocit, že by jim cokoli hrozilo od Ukrajinců, mezi kterými žijí!“, prohlásil na poslaneckou interpelaci ve Sněmovně. „A to říkají velmi hlasitě a velmi jednoznačně. Že se necítí být ohrožování tím prostředím, Ukrajinci, mezi kterými jsou. Tam není napětí mezi Čechy a Ukrajinci!“

S kým to asi pan ministr na Ukrajině mluvil? Podle různých odhadů žije na Ukrajině kolem pěti tisíc Čechů, kteří se na ukrajinské území stěhovali od druhé poloviny 19. století Část krajanů se vrátila do vlasti po druhé světové válce, několik tisíc pak po revoluci v roce 1989. Nacionalistická atmosféra v zemi vzbuzuje u menšin strach a jak dokládá situace v Zakarpatí, i odstředivé tendence.