Přestože se  o nezbytnosti celoživotního učení hovoří snad  v každém politickém systému, přesto se další vzdělávání pedagogických pracovníků v posledních dvaceti letech stalo doslova popelkou. Malé alokované částky v rozpočtu škol, obtížně realizovatelná školení vyvolávající organizační zmatky a především nesystémové řízení a přehlížení konceptu celoživotního učení jako praktického nástroje vedlo k tomu, že se tato nezbytná část průběžné učitelské přípravy na povolání notně zanedbávala.  Nikdo příliš nehlídal kvalitu, učitelé neměli žádnou motivaci a v podstatě byl jen jejich dobrou vůlí, zda se různorodých forem vzdělávání zúčastňovali.   Došlo k mnoha organizačním změnám, tradiční akce vzaly za své, zrušila se celá řada aktivit vytvářejících společenskou i odbornou podporu profesním aktivitám učitelů. Různorodé učitelské soutěže, pedagogická čtení, celostátní setkávání se stala převážně obchodním modelem pro celou řadu firem nabízejících to i ono.  Učitel prostě stál stranou a bohužel tam stojí dál.

Nedá se popřít, že diverzifikace vzdělávacích aktivit přinesla s sebou sice celou řadu nově vznikajících subjektů a přehršel nových nápadů. Také ale organizátorů, kteří se vrhli na vzdělávání jen jako na „snadný byznys,“. DVPP se notně u učitelské veřejnosti zprofanovalo a jeho efektivita se rozmělnila, vzdělávání se pro učitele stalo spíše nutným zlem.  Mnohé skvělé nápady, triky, byly sice učitelům na seminářích představeny, a nebylo jich málo, ale mimo rámec uzavřené skupiny se dostávaly do obecného povědomí jen zřídka.

S příchodem „evropských projektů“ do škol se toho moc nezlepšilo, ba spíš naopak. DVPP v tomto období můžeme shrnout pod definici „školíme stůj co stůj,“ protože rozhodujícím kritériem hodnocení se staly podpisy na prezenčních listinách.  Slyšet "Sedím tady na školení, protože mne sem ředitelka poslala," nebylo zas tak neobvyklé. Čárka na prezenční listině se stala modlou. Kvalita sem, kvalita tam. Forma přetlačila obsah.  Skutečná profesionální příprava učitelů v mnoha případech byla a je jen stínem systematického vzdělávání, bez kterého si ale nelze vůbec představit další rozvoj vzdělávací soustavy.

I mnohé stávající projekty se pořád drží toho, že forma (rozuměj projekt pro projekt) je důležitější než výsledek. Není pak asi náhodou, když se v mezinárodním testování ICILS ukazují některé okolnosti, jak je vidíme na vloženém grafu.  Mezinárodní průzkum ICILS hodnotil přístup učitelů v evropských zemích ke vzdělávání v oblasti digitálních technologií. V oblasti, která dnes hraje prioritní roli a která předznamenává vývoj školy 4.0.

Vzdělávání pro digitální strategie: