Nové strany, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, se ukázaly jako nestabilní a koketují s Babišovým ANO. Vidinou moci opojený Okamura by nejradši obsadil nejvyšší vládní posty, ale Babiš se ho bojí. Uvědomuje si jeho nezřízenou touhu po moci a agresivní metody v kterých se mu Okamura podobá a je si vědom toho, že by ve vládě vypukl velký zmatek, poněvadž Okamura by za podporu chtěl určitě dobře „zaplatit“ a neváhal by použít nestandardní metody.

I Piráti se ukázali jako nejistí a zbytečně kličkují, ale to se, zvlášť u nováčků, většinou nevyplácí.

Představa, že všechny ostatní strany se spojí proti Hnutí ANO byla lákavá i když od začátku jsem nevěřil Komunistům a Okamurovi. Velmi rychle se ukázalo, že moje obava nebyla lichá.

Nechápu, jak někdo může věřit Babišovým slibům nebo podlehnout jeho vyhrožováním. Babiš byl a zůstal chováním a jednáním komunista, tzn. člověk schopný všeho. Má pocit nadřazenosti, myslí, že na všechny vyzraje. Sází na taktiku všechno všem slíbit, nesplnit nic a vymlouvat se na to, že mu to ostatní nepovolili. Tyto sliby střídá se zastrašováním. To ostatně dělal i Sobotkově vládě. To, co se povedlo si Babiš okamžitě přisvojil a to nepovedené zavinili koaliční partneři. Normálně by mi bylo líto všech, kteří Babišovi uvěří, ale to nejsou nevinné oběti, jen hlupáci, kteří se chtějí přiživit na moci.