Je jasné, že mezi 7000 propuštěnými se určitě najde několik desítek případů, které by nemusely být amnestovány, ale něco takového nelze nikdy vyloučit. I ten sebelepší zákon, i to sebelepší nařízení užitečné pro společnost může nějakému jednotlivci ublížit. Svět není černobílý a veškerá plošná nařízení mají svá slabá místa – s tím inteligentní společnost samozřejmě počítá.

Strach, který opozice a jí sloužící média pociťují z návratu Václava Klause do možného politického života, se úměrně s blízkostí k tomuto kroku mění v hysterii.

Klausův novoroční projev byl nejsilnějším projevem, který kdy u nás prezident měl. Samozřejmě nemohu zapomenout na řeč Václava Havla na Nový rok 1990, ale to byla doba mohutných změn, absolutní euforie a velké radosti.

Klausův poslední projev, který přichází v době, kdy situace ve světě i ve státě je prosta optimismu, přesto patří k vrcholným analýzám (samozřejmě úměrně k rozsahu) současného stavu. Výčitky typu, že v projevu chybí jasné návody, jak situaci řešit, jsou směšné. Není jasných návodů. Nepřijdou zázračné změny.

Klausova výzva k obrodě našich vlastních životů má hluboký smysl. Současný jihokorejský myslitel Ahae říká, že člověk je zodpovědný především za své bezprostřední okolí. To považuji za velmi moudré.

Těžko ovlivníme krizi v Americe, tání či mrznutí ledovců na pólech či mýcení brazilských pralesů, ale ovlivněním svého vlastního života a toho, čeho se můžeme přímo dotknout, pomůžeme vybudovat kvalitní životní prostředí kolem sebe, a právě tím, jak říkal Jan Patočka, ovlivnit celý svět, poněvadž "každý náš čin má odezvu všude".

Prací na sobě a na svém vlastním životě uděláme pro svět nejvíc. Projekty světového sociálního inženýrství, prázdná ekohesla a křiklavé demonstrace nic změnit nemohou, a když, tak jen k horšímu. Na to všechno Václav Klaus ve svém novoročním projevu upozornil. Je třeba jen ho číst pozorně, s úctou a pokorou, poněvadž bez vzájemné úcty a pokory k životu nelze vyřešit žádný společenský problém.

Dnes je zvykem říkat, že v demokracii má každý svá, téměř nekonečná práva, že hulvátství a sprostota k demokracii patří. Protestuji! Bez výše zmíněné úcty a pokory, a z toho vyplývající slušnosti žádná demokracie neexistuje. A společnost, která se mění v žumpu, je nejvíc náchylná k tomu, aby se změnila v diktaturu, poněvadž ztrácí obranné mechanismy.

Milan Knížák