Je polovina října 2011 a i přes různorodost názorů na věc zůstává faktem skutečnost, že projekt vybudování školních poradenských pracovišť v ČR se zřítil. Pokud by chtěl někdo namítat, že fakticky může „nějak" fungovat dále, otázka je dokdy, pak je třeba namítnout, že do řad na počátku jistě optimisticky naprogramovaných odborníků se nyní vhodil ostrý klín. Bohužel ne poprvé, protože ti z nás, kteří jsme do projektu VIP kariéra vstoupili již v roce 2005, jsme před třemi roky zažili již jednu krizi s hrozbou ukončení celé snahy. Tehdy právě tým kolem dr. Zapletalové neuvěřitelným způsobem napnul síly na udržení projektu a tedy zajištění udržitelnosti původního záměru - vybudovat síť školních odborníků a jejich místa udržet v systému české školní praxe. Pod tímto krédem jsme povětšinou pokročili do návazného projektu VIP II přes cca. roční překlenovací období s vědomím, že peníze na psychology a speciální pedagogy s podporou MŠMT plynou dále z „Bruselu". Byl vytvořen časový prostor pro zajištění udržitelnosti projektu v budoucnu s vědomím, že tok financí z evropských fondů jednoho dne skončí.

Ve školách zapojených v projektu i nově vstoupivších se pracovalo dále a pokud by se neprokázal žádný jiný smysl zbudování školních poradenských pracovišť, pak mocný akcent na naplňování prevence v oblasti patologických jevů a jiných problémů vznikajících ve školách, se ukázal jako více než smysluplný. Platí, že výchovný poradce, metodik prevence i vedení škol jsou lidé disponující penzem postupů a metod v řešení potíží žáků, ale na rozdíl od školního psychologa musejí učit a tím se jim nedostává potřebného času k intenzivnějším intervencím. Školní psycholog či speciální pedagog tento čas má - pro žáky, pro rodiče, pro učitele, pro...

Jak popsat dnešní dny?  Na mnohých školách dokázali přijmout zatím jen mailem zaslanou „zklidňující" informaci ministra MŠMT o zachování financování těchto odborníků v překlenovacím období (opět překlenutí propasti?...). Jiní ředitelé po mnohých zkušenostech takovýto risk neakceptují a vyčkávají oficiálních cest řešení. Někteří odborníci ve školách setrvávají v nejistotě z budoucích časů, jiní pracují jinde, jiní tápou. Nepatřím k osobám, které jsou ochotny pracovat bez mzdy, bez pracovní smlouvy, bez jasných pravidel, takže jsem se zařadil k těm školu opustivším. Řeším své odborné uplatnění jinde.

Nemohu se zbavit jedné úvahy. Jak je možné, že po celý úsporný rok v naší zemi, kdy na každém kroku se nedostává finančních prostředků, kdy denně slyšíme z úst vedoucích činitelů slovo škrty ve všech pádech, kdy v mnoha rezortech (s podivem ne ve všech navzdory plošným proklamacím z loňského roku) se citelně seškrtaly platy zaměstnanců státu, dva měsíce před koncem roku jeden ministr najde patnáct miliónů na překlenutí nastalé situace. Možná je tak dobrý hospodář, možná je to má nevědomost o zacházení se státními financemi. Udivuje mě, že neprotestuje ministr financí a uvažuji, jak se dá vysvětlit učitelům škol, že tyto peníze budou třebas jim ukrojeny z mezd či odměn. Stali se našimi sponzory? V případě, že by bylo transparentně jasné, že projekt naváže od ledna 2012, věřil bych, že „půjčku" potřebných miliónů lze vrátit. Jak ale z diskusí cítíme, bez původního týmu autorů projektu další pokračování v nějaké životaschopné kondici očekávat nelze.

Co ještě uvést k obhajobě - koho, čeho, jak...