Po podpisu Lisabonské smlouvy se většina zásadních politických rozhodnutí ovlivňujících životy občanů ČR odehrává za hranicemi naší republiky, v Evropské unii, nejčastěji v dialogu mezi německou kancléřkou a francouzským prezidentem. ČR nemá jeden hlas jako v OSN, její váha v Unii je stále menší a nyní tak slabá, že jí vlastně nikdo nepotřebuje.

Evropa se centralizuje, nikoliv federalizuje, jak si asi maloval Miloš Zeman, když vyvěšoval "modrý hadr se žlutými hvězdičkami" nad tradičním sídlem českých králů a prezidentů,  takže lid ČR nemá ani možnost hájit své zájmy prostřednictvím přímo volených senátorů v paritním počtu za každý stát federace. Dokonce i kovaný havlista Jan Macháček si v Respektu všiml, že rozpočty jednotlivých států si federální prezident a Kongres USA kontrolovat nedovolí, což EU chce. Ale zpět do zkorumpované Evropy a jejího euroregionu.