Byl to pro mnoho z nich každopádně dlouhý a skvělý mejdan a byznys, žít ze šíření tak skvěle placené ohlupující propagandy teď již prý konečně a jednou provždy nastupujícího eurounijního ráje. S Evropskou unií na věčné časy, a nikdy jinak! A když se tak dařilo, proč tomu tedy nevěřit? Kategorie eurofanatiků se liší, přestože mají společného dogmatického jmenovatele. Od konce první poloviny devadesátých let, kdy jsem začal veřejně vystupovat proti vstupu České republiky do Evropské unie, kterou jsem předtím mohl v Bruselu naštěstí hodně zblízka poznat, se mi postupně vrývali do paměti.

Jedni z nich se podobali a podobají mně samotnému z oné naštěstí jen krátké, naivní a neinformované doby, kdy jsem v Evropském společenství, z nějž později vznikla EU, ještě viděl něco jako téměř druhé NATO, tedy solidní západní záruku před dalším zničením naší svobody a demokracie Ruskem a komunisty, nebo kýmkoliv jiným. Přesto i u nich je rozhodující vliv nyní již letité dogmatické, nekritické víry v jednou zvoleného spasitele. Jsou to typičtí intelektuálové, jež pádně až na dřeň kritizoval Jan Patočka.. Vyznačují se myšlenkovou pohodlností a tyranským sklonem řídit ostatní, kterými pohrdají. A vůbec z pozice domnělé vyvolenosti po inženýrsku a byrokraticku ovládat a určovat přítomnost i budoucnost. Samozřejmě jim jde o světlé zítřky nás všech, i proti naší vůli, a to jako vždy jednou pro vždy. Mají se za skvěle uvažující osvícené vizionáře, jimž se proto nesluší odporovat. Demokracii svobodných občanů proto považují za otravnou přítěž.

Dnešní evropskou krizi například odbývají jako údajný import z USA. Když něco takového tvrdí známý ekonom Tomáš Sedláček, je to docela na pováženou. Z USA pocházející krize z let 2007-2008, mimochodem primárně způsobená tamějšími politickými sociálními inženýry, a nikoli kapitalismem, ukázala, že Evropská unie stojí na neudržitelných, od evropské reality nebezpečně odtržených základech.. Jinak a konkrétněji řečeno, pokud by neexistovala eurozóna, evropské státy se svými samostatnými měnami by náraz z USA vzešlé krize měly v zásadě za sebou. Místo toho původně americká krize nastartovala sice zdravý, ale protože přišla pozdě, a nadto za vyloženě nekompetentního rozhodování EU, nevyhnutelně zničující pohyb ke zhroucení nerealisticky, čistě politicky, přesněji ale antipoliticky, antidemokraticky vykonstruované eurozóny, a odtud Evropské unie jako takové.