Vaše Excelence pane arcibiskupe, páni velvyslanci, zástupci médií, drazí přátelé a především milí organizátoři,

děkuji vám, že jste mi umožnili promluvit na takto vybraném setkání. Stejně jako vážení kolegové, kteří hovořili přede mnou, i já vám děkuji za rozvíjení myšlenky Evropy, která se vrací ke svým kořenům. Mnohokrát zde uslyšíme, že se jedná především o myšlenku střední Evropy. Z historického i kulturního hlediska a také v moderní době bylo Srbsko vždy součástí srdce Evropy.

Karlova univerzita, Kafka, Kundera, Tesla, Masaryk, Mozart, Forman, Curie, Koperník, Šafařík, Chopin, Dubček, Strauss, Dvořák, Smetana, Čapek, Schrödinger, Freud, Klimt, Liszt, Rubik, Novak Djoković, Milunka Savić, Kusturica, Pupin, Milanković.

To je alespoň částečný obraz Evropy. Světadílu s největším počtem malířů, filozofů, ale také nositelů Nobelovy ceny, fyziků a chemiků. Lidí, kteří se vymykají průměru a ve svém oboru nezměrně přispěli svému národu, Evropě i světu. Byli tvůrčí energií, která dala vzniknout dokonalé kombinaci pokrokového a tradičního. Nikoli zpátečnického a zdegenerovaného, jak dnes při výuce o dějinách Evropy slýcháme.

Když se Evropa sjednotila, všichni jsme cítili ducha jednoty, vřelosti a spolupráce, všichni jsme cítili, že toto je cesta, kterou bychom se měli vydat. Že Evropa konečně našla cestu, na níž překoná rozdíly a povstane na základě jednoty, sdílených hodnot, sdílené kultury...