Ten se mu svěřil s drobnou historkou, kterou zažil, když se procházel ulicemi městečka. Uviděl kapitána četnictva a faráře, jak před kostelem hrají hru s obroučkami. Kapitán držel tyč a farář se pokoušel na ni z několika metrů nahodit kroužky. Po chvíli si role vyměnili. „Pokud budou faráři a kapitáni četnictva, kteří si hrají na chytání kroužků, bude na zemi místo pro štěstí a bude nám tu dobře,“ dodal Bergierův přítel.

Svět se posunul dál a kapitáni četnictva a faráři už hru s obroučkami nehrají. A nám není příliš dobře, ačkoliv nám kapitáni, nikoliv četnictva, ale světa, mnohdy tvrdí opak.

Ve starém světě uprchlík před válkou či politickým systémem byl vděčný za pomoc. V báječném novém světě davy migrantů vděkem neplýtvají. Eufemisticky řečeno.

Všechno je naruby

Islám, plný zaostalých předsudků, náboženské nenávisti a kultu smrti, je vyhlášen za náboženství míru. A na rozdíl od jiných náboženství se těší absolutní morální a právní ochraně. Zatím, co kritika křesťanství je vnímána jako výraz pokrokovosti, sebemenší výhrady vůči islámu, byť oprávněné a pravdivé, jsou označeny za „projev nenávisti“. Nebo za rasismus. I taková hloupost je v dnešní době možná. (Islám není etnikum, jeho odsuzování tudíž nemůže být rasismus.)
Gayové, lesby a transsexuálové se stali nejposvátnější skupinou na zemi. Zpochybňovat některé jejich záměry, nebo činy (duhové pochody plné nevkusu), může mít dalekosáhlé společenské následky. Nyní je navíc v rámci báječného nového světa snaha vytvářet atmosféru dobra a pochopení také pro pedofily. Jedna pokroková slečna na toto téma zcela vážně filosofovala. Vzniká nové preferované odvětví nazývané multikulturní výchova. To je kapitola sama o sobě.

„Není pochyb, že zažíváme smrtelné dny té multikulturní fantazie,“ píše belgický novinář Ernest Baert v konzervativním internetovém časopise The Brussels Journal. „Skončí v mizérii a mohla by vést ke ztrátě Evropy jako součásti západní civilizace. Naše děti a vnoučata budou na naše dny pohlížet s údivem, jak mohlo tolik lidí tak snadno přijmout něco, co tolik odporuje historii a zdravému rozumu.“ (Benjamin Kuras, Jak zabít civilizaci)