Kdo je Abdelhamid Abaaoud? Vypráví se o něm, že to byl veselý, komunikativní a otevřený mladík. Přitom na druhé straně se o tomto strůjci pařížských útoků říká, že je považován za nejaktivnějšího zabijáka Islámského státu. Má za sebou překažené pokusy útoků na vlak a kostel.
Jeden z jeho spolužáků ze střední školy na něj pro belgický list Sudinfo vzpomíná: „Byl stejný jako my. Nijak se neodlišoval a nikdo z nás se k němu nechoval rasisticky. Dělal často různé blboviny, flirtoval s holkami a hrál fotbal…“. To znamená, že v devadesátých letech žil životem běžného teenagera a to spíše šťastnějším životem. Rodiče jej zapsali na prestižní gymnázium Saint-Pierre, kam Belgičané vodí děti z dobře situovaných rodin. Musel se cítit OK – na jedné z fotografií, kdy mu bylo dvanáct, je první v řadě a tváří se jako neviňátko. Obyčejný kluk.
Džihád se stal dobrodružstvím
Náhle se vše zlomilo. Abaaoud se stal kriminálníkem. Nejprve se projevoval násilnicky vůči svým spolužákům a učitelům. Začal být drzý a spolužákovi ukradl peněženku. „Byl to malý spratek,“ charakterizoval jej tehdejší spolužák. V roce 2006 byl kvůli krádeži odsouzen k společensko-prospěšné práci a v roce 2011 si již odseděl 18 měsíců ve vězení. Také letos byl odsouzen k 40 měsícům vězení pro ublížení na těle a vandalismus v bruselském metru. V té době ale byl již v Sýrii. V březnu 2014 se dostal jeho mobil do rukou francouzských novinářů, kteří píší, že v něm nalezli fotky a mezi nimi fotografii nahé ženy na motorce, luxusní auta a dále chronologicky řazené fotografie, na kterých je jako džihádista, který se ohání zbraněmi a je oblečený do vojenského.
Psali jsme:
Co se mohlo odehrát v hlavě Abaaouda? Zatím i pro výzvědné služby, které pátrají po jeho minulosti, jsou to vše jen dohady. Byl rekrutován pro jakési jeho vlastnosti? Dá se o všem jen spekulovat podle jednoho rozhovoru, který poskytl džihádistickému online serveru Dabiq, kde říká: Alláh si mne vybral. Mluví zde o tom, že bez problémů mnohokrát cestoval mezi Evropou a Blízkým východem, a to přestože se již nacházel na seznamu hledaných teroristů. Toto Abaaoud shledával jako znamení vyšší moci: „Je to Alláhův úmysl.“
Džihád jako dobrodružství
Další fotografie, které se dostaly do médií, jej zobrazují jako bojovníka mezi mrtvolami padlých nepřátel, což teoretik zabývající se terorismem Marc Sageman ve své knize z roku 2008 „Džihád bez vůdce“ (Leaderless Jihad) nazval fascinací – a to, že tito lidé chtějí svými činy fascinovat své přátele, známé i neznámé – chtějí být populární. Fantazie a emoce jsou podle Sageman v tomto případě více než jasný úmysl a cíl. Marc Sageman, který je bývalým důstojníkem CIA, pracoval několik let v Afghánistánu (1987-89), stal se poradcem americké vlády v boji proti terorismu, mimo jiné je forensním psychiatrem, tvrdí, že mnozí teroristé se angažují do boje, aby snížili utrpení svých „bratrů ve víře“. To podle něj je také důvodem mnoha mladíků a dívek, aby odešli do Sýrie a Iráku, a to ještě v raných fázích, kdy se ještě džihádisté nedopouštěli takových zvěrstev s IS.
Psali jsme:
Zdá se, že motivy Abaaouda vůbec nebyly převážně náboženské povahy a spíše se jednalo o sebeafirmaci a hledání smyslu života. Francouzský islamista Olivier Roy se to snažil zachytit ve své knize z roku 2012 nazvané „Svatá nevinnosti" (La Sainte Ignorance), kde rozebírá vytržení náboženství z jeho kulturního kontextu. Roy zastává názor, že každé náboženství do jisté míry určuje společenské chování a řád jeho přívrženců. Islám podle něj, když se dostal do Evropy, nemohl tuto svoji funkci vykonávat. To mělo, jak Roy uvádí, za následek nekontrolovatelný náboženský život, vzniká chaos až anarchie. Vše se stává možným, tak i extrémismus. „Ztráta kulturního kontextu vytváří mezi věřícími a nevěřícími zeď. Nemají společné hodnoty ani orientaci. Cokoliv cizího se stává nepřátelským,“ uvádí Olivier Roy.
Hasna hledala identitu
S největší pravděpodobností se o to snažila Hasna Aitboulahcenová, jediná žena identifikovaná v okruhu pařížských teroristů ( zemřela během policejní razie v pařížském předměstí Saint-Denis). Hledala svoji identitu v postupně se systematicky odcizujícím vnějším prostředí, kdy jak bylo výše uvedeno, se vše cizí stává nepřátelským a vše cizí získává stále více a více zostřující se kontury. Svědek, který ji znal, ji popisuje, jako velmi komunikativní: „Na chatu byla upovídaná a zdá se, že byla trochu blázen.“ Své dětství prožila v pěstounské rodině. Když dospěla do teenagerovských let, začala kouřit, pít a ráda se s chlapci bavila. O víře nemohla být ani řeč, vypráví pro belgický časopis „DH“ svědek, který dodává: „Žila ve svém světě, náboženství ji nijak zvlášť nezajímalo a Korán, ten nikdy neotevřela.“
Přibližně před půl rokem objevila islám a to tak, že začala nosit hidžáb a později nikáb, který ponechává jen průzor pro oči. Přitom předtím byla nápadná tím, že chodila oblékaná jako kovboj a dokonce nosila westernový klobouk stetson. Když přešla na islám, stalo se to záhy po úpadku malé stavební firmy, kterou vedla. Zároveň měla záznam u policie pro obchodování s drogou. Půl roku na to zemřela v Paříži v sebevražedném bombovém útoku. Nejprve se policie domnívala, že sama odpálila nálož na svém těle, ale podle pozdějších informací zemřela na následek odpálení výbušniny dalším sebevražedným útočníkem při razii v domě v Saint-Denis. Vzniká otázka, zda její spojení s teroristy byl následek hledání indenty nebo v její hlavě došlo k absolutní autodestrukci.
Média, zejména francouzská a belgická, pátrají po důvodech terorismu takto mladých lidí, kde jediným záchytným bodem je jejich původ v arabském světě – jsou dětmi arabských přistěhovalců. Francouzští novináři poukazují na příklad dalšího pařížského teroristy Samy Amimoura, který zabil 89 lidí v pařížském hudebním klubu Bataclan. Jeho rodiče jsou Alžířané - matka je Berberka, která se stala ve Francii feministkou a jeho otec je dokonce naprostý bezvěrec. Samy Amimour má střední školu, zajímal se údajně o literaturu, ale na vysokou školu nešel a místo toho se stal řidičem autobusu. Spekuluje se, že teprve potom se stal islamistou. Francouzský deník Le Monde píše o tom, že řada Arabů pracuje pro společnost RATP (pařížská dopravní společnost) a zde již řada Arabů v posledních letech konvertovala k Islámu. Tak se to mohlo stát i u tohoto atentátníka, než na podzim 2013 odjel do Sýrie. „Táto, nesmíme být tak chamtiví,“ píše Samy Amimour tehdy otci ze Sýrie. „Chtěli jste, abych se stal právníkem nebo něčím podobným. Ale to je špatný nápad. Tady si dělám, co chci.“
To jsou zatím jediné záchytné body v pátrání po důvodech, proč děti arabských přistěhovalců se staly teroristy. Je nápadné, že v počátku to s islámem nemá nic společného a že ve skutečnosti Korán nikdy ani neotevřely. Islám se zdá být jakousi zástěnou za něčím hlubším, čím naše západní společnost trpí.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
