Cvičení nazvané „Námořní spolupráce 2015" byla oficiálními ruskými místy tlumočena jako „praktický krok k posílení přátelství a spolupráce mezi velkými námořními mocnostmi Ruskem a Čínou." Jinak je dále cvičení komentováno, jako zabezpečí prostoru Tichého oceánu.

Podíváme-li se na konkrétní účast na cvičení, zjistíme, že se první část „tréninková" akce konala v druhé polovině května v Černém a Středozemním moři (mezi Řeckem, Tureckem a Egyptem). Do cvičení byla zapojena bojová plavidla například vlajková loď Černomořské flotily raketový křižník Moskva, hlídková loď Ladnyj, největší vznášedlo na světě Samum, dva výsadkové křižníky a za čínskou stranu to byly strážní fregaty Lin a Weifang. Připomeňme, že se první vzájemné setkání ruských lodí s čínské fregatami konalo v Novorosijsku při oslavách 70.výročí vítězství nad fašismem.

Jarní část cvičení z povzdáli sledoval americký torpédoborec Arleigh Burke, který je vyzbrojen řízenými střelami různých typů a navíc disponuje systémem Aegis, který je schopný shromažďovat, údaje o jiných plavidlech. Mohl tak třeba i ze vzdálenosti tisíců kilometrů získávat informace o rusko-čínských manévrech. Důležité je zmínit, že Rusko má dohodu se Sýrií na námořní základnu a stejnou dohodu podepsalo s Kyprem. Před tímto cvičením došlo k dohodě NATO a Řecka o případné dislokaci pěti tisíc vojáků aliance sil rychlého nasazení schopných akce do 48 hodin.

Cvičení nyní pokračuje v srpnu ve své druhé části tentokrát v Japonském moři.

USA se cítí ohrožené mulitpolaritou

Pochopitelně, že americká strana je vývojem čínsko-ruských vztahů znepokojená a analytik Peter Harris z Coloradské státní univerzity se pustil do komentování nově vzniklé situace v časopise zabývající se zahraniční politikou „Národní zájem" (The National Interest). V úvodu se ptá: Co nyní USA, zda jsou schopné obstát, když dohází k multipolaritě? Důležitá bude odpověď také na otázku, zda USA hodlají za každou cenu bránit svoji vojenskou převahu nebo budou ochotné navazovat přátelství se vznikajícími dalšími velmocemi?

Za zmínku stojí, že USA přitom hodnotí pozitivně své vztahy s Čínou, kdy nedochází k žádné přímé vojenské hrozbě. Přesto nutno komentovat, že Američané mají strach z rostoucího vlivu této velmoci ve Východní Asii.

Podle Petera Harrise nyní obava z Číny narůstá díky plánovanému čínsko-ruskému srpnovému cvičení v Japonském moři. „Washingtonu se zmenšují manévrovací schopnosti na Východě, v Jihočínském moři nebo přímo na Taiwanu, jak by mohl diplomaticky nebo vojensky ovlivnit události v případě konfliktu." Rusku a Číně se podařil tah vůči USA. Společnou akcí v této oblasti snadněji vyšachovali takovou velmoc, jako jsou USA, která je papírově v námořní síle mocnější než Čína a Rusko dohromady.

Vzhledem ke komplikovaným vztahům USA k oběma velmocem, se Čína a Rusko nemusí podle Harrise ani „přítelíčkovat" a stačí jim, že jejich strategické zájmy se v čase a prostoru shodnou. Rázem je po americké suverenitě v severovýchodní Asii a v celém regionu. „USA jen těžko díky svým komplikovaným vztahům něco zmůžou vůči regionálním spojencům," říká americký politolog a poznamenává, že by se strategickým partnerstvím Číny a Ruska měli američtí státní experti vážně zabývat.

V Asii dochází k novému globálně-politickému vývoji a díky uvedené strategii budou muset USA snížit stav svých vojsk na západních hranicích s Ruskem. Na tom je vidět, jak komplikovaná vzniká pro Pentagon situace v angažování se NATO ve východní Evropě a v konfrontaci USA s Ruskem. Animozita USA dovedla Moskvu k hledání partnerství na Východě.

Čína