Mirko Raduševič: Co (ne)přejely v srpnu tanky…

21.08.2015 14:03 | Zprávy

Filosofická fakulta v druhé polovině šedesátých let byla nabitá k prasknutí, když zde přednášela řada filosofů od Karla Michňáka, přes Ivana Svitáka až po Karla Kosíka. Zprvu zde ještě nevystupoval profesor Jan Patočka.

Mirko Raduševič: Co (ne)přejely v srpnu tanky…
Foto: Ústav pro soudobé dějiny
Popisek: Intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu1968

Byla to první řada filosofů, kteří se odpoutali od své předchozí kritiky revizionismu. Připomeňme, že popud k otočce nepřišel zevnitř, ale zvenčí, a to v roce 1956 po XX. sjezdu KSSS. Sjezd otevíral mimo jiné i cestu pro odlišný přístup ve filosofii. Zdůrazněme, že to byla navíc proti dnešku doba, kdy hrála filosofie ve společnosti významné místo. Dochází k revizi marxisticko-leninského myšlení. Tehdy se objevují i první příklady ze zahraničí, a to také socialistických států zejména – Milovan Djilas s pojmem „Nová třída“ a Leszek Kolakowski - kniha „Nebeklíč“. Českoslovenští filosofové jakoby náhle prozřeli a zahlédli „světlo na konci tunelu.“ Mezi nejaktivnější a nejproslulejší v té době patřil Karel Kosík (Dialektika konkrétního) nadchnul svým výkladem marxismu. Filosofii a marxismus bral Kosík jako ideu, která je podle něj teoretickým předpokladem bytí a nelze ji od bytí samotného oddělit. Mluvil o dualismu ideje a reality v marxismu.

Jsou to Literární noviny, které se v té době staly tribunou filosofů. Dochází k publikování myšlenek Karla Kosíka a jeho polemiky s dalšími filosofy. Filosof Kosík ve svých příspěvcích popisuje materiálně-ekonomický koncept chápání socialismu a v tomto se začíná rozcházet s tehdejší oficiální ideologií.

Dochází k tomu, že Kosíkovo hledání nachází podporu a odezvu v zahraničí, kde rovněž dochází k oživování marxistických myšlenek, a to v souvislosti s diskuzí, která v té době s velmi vysokým osobitým nábojem se na Západě rozvinula. Ať jsou to levicoví intelektuálové francouzští Henri Lefebvre, Jean Paul Sartre nebo americko- německý filosof Herbert Marcuse jako hlavní představitel Frankfurstké školy. Vzniká hnutí Nová levice, které se stává i u nás populární (na to později navazují Zelení). Co je společné našim filosofům a těmto západním je čerpání z Marxe a Hegela. Marcuse píše o rozporu zejména Hegelovy dialektiky s převládající sociální realitou („konstituce světa se odehrává za zády jednotlivců; přesto jde o jejich práci“). Co lákalo i Kosíka je Hegelova filosofie negace (Zákon přechodu kvantity v kvalitu, zákon vzájemného pronikání protikladů a zákon negace negace). Opět u Kosíka a Frankfurtské školy je společné hledání ve spisech mladého Marxe a objevování pojmu „odcizení“. Co Karel Kosík na mladém Marxovi podtrhuje je ještě myšlenka smyslu dějin - proces utváření člověka a lidskosti. Nově Kosík zavádí pojem „každodennosti“ a „autentičnosti člověka“ , kdy z tohoto pohledu kritizuje současnou ideologii, která „nebrala na vědomí a podle které oficiální „marxistický“ člověk nejenom neumíral, protože ideologie smrt nepřiznávala, ale vlastně ani neměl tělo. (…) Ba víc, tento oficiální člověk neměl a nepotřeboval svědomí.“

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Ing. Patrik Nacher byl položen dotaz

Nebylo by užitečnější ministerstvo pro digitalizaci?

Spíš než pro sport? Proč se ptám vás, podle mě by to bylo něco pro vás. Škoda, že zřejmě nebudete ministr. Podle mě byste byl dobrý.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Zlomová devadesátka

9:06 Zdeněk Jemelík: Zlomová devadesátka

Vnímána pohledem justičního potížisty se devadesátka zásadně liší od předešlých „kulatých“ výročí. P…