Mirko Raduševič: Co (ne)přejely v srpnu tanky…

21.08.2015 14:03 | Zprávy
autor: PV

Filosofická fakulta v druhé polovině šedesátých let byla nabitá k prasknutí, když zde přednášela řada filosofů od Karla Michňáka, přes Ivana Svitáka až po Karla Kosíka. Zprvu zde ještě nevystupoval profesor Jan Patočka.

Mirko Raduševič: Co (ne)přejely v srpnu tanky…
Foto: Ústav pro soudobé dějiny
Popisek: Intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu1968

Byla to první řada filosofů, kteří se odpoutali od své předchozí kritiky revizionismu. Připomeňme, že popud k otočce nepřišel zevnitř, ale zvenčí, a to v roce 1956 po XX. sjezdu KSSS. Sjezd otevíral mimo jiné i cestu pro odlišný přístup ve filosofii. Zdůrazněme, že to byla navíc proti dnešku doba, kdy hrála filosofie ve společnosti významné místo. Dochází k revizi marxisticko-leninského myšlení. Tehdy se objevují i první příklady ze zahraničí, a to také socialistických států zejména – Milovan Djilas s pojmem „Nová třída“ a Leszek Kolakowski - kniha „Nebeklíč“. Českoslovenští filosofové jakoby náhle prozřeli a zahlédli „světlo na konci tunelu.“ Mezi nejaktivnější a nejproslulejší v té době patřil Karel Kosík (Dialektika konkrétního) nadchnul svým výkladem marxismu. Filosofii a marxismus bral Kosík jako ideu, která je podle něj teoretickým předpokladem bytí a nelze ji od bytí samotného oddělit. Mluvil o dualismu ideje a reality v marxismu.

Jsou to Literární noviny, které se v té době staly tribunou filosofů. Dochází k publikování myšlenek Karla Kosíka a jeho polemiky s dalšími filosofy. Filosof Kosík ve svých příspěvcích popisuje materiálně-ekonomický koncept chápání socialismu a v tomto se začíná rozcházet s tehdejší oficiální ideologií.

Dochází k tomu, že Kosíkovo hledání nachází podporu a odezvu v zahraničí, kde rovněž dochází k oživování marxistických myšlenek, a to v souvislosti s diskuzí, která v té době s velmi vysokým osobitým nábojem se na Západě rozvinula. Ať jsou to levicoví intelektuálové francouzští Henri Lefebvre, Jean Paul Sartre nebo americko- německý filosof Herbert Marcuse jako hlavní představitel Frankfurstké školy. Vzniká hnutí Nová levice, které se stává i u nás populární (na to později navazují Zelení). Co je společné našim filosofům a těmto západním je čerpání z Marxe a Hegela. Marcuse píše o rozporu zejména Hegelovy dialektiky s převládající sociální realitou („konstituce světa se odehrává za zády jednotlivců; přesto jde o jejich práci“). Co lákalo i Kosíka je Hegelova filosofie negace (Zákon přechodu kvantity v kvalitu, zákon vzájemného pronikání protikladů a zákon negace negace). Opět u Kosíka a Frankfurtské školy je společné hledání ve spisech mladého Marxe a objevování pojmu „odcizení“. Co Karel Kosík na mladém Marxovi podtrhuje je ještě myšlenka smyslu dějin - proces utváření člověka a lidskosti. Nově Kosík zavádí pojem „každodennosti“ a „autentičnosti člověka“ , kdy z tohoto pohledu kritizuje současnou ideologii, která „nebrala na vědomí a podle které oficiální „marxistický“ člověk nejenom neumíral, protože ideologie smrt nepřiznávala, ale vlastně ani neměl tělo. (…) Ba víc, tento oficiální člověk neměl a nepotřeboval svědomí.“

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Renáta Zajíčková byl položen dotaz

Zrušení školného.

Paní Zajíčková, nebylo by možné řešit školné podobným způsobem jako v USA? To znamená dvě základní roviny. Jednak na školné šetří dopředu rodiče a další příbuzní. S tím v podstatě počítám i já a na školné vnoučat šetřím již od jejich narození. A pokud není našetřeno, tak si student prostě bude muset...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Cesta do nadvěku Milana Knížáka

13:02 Ivo Strejček: Cesta do nadvěku Milana Knížáka

Malíř, sochař, hudebník, básník, designér, multimediální umělec ale také významný pedagog, glosátor …