V souvislosti s tím se ale diskutuje závažnější téma, a to nejen ve Francii, že socialistická strana nemůže přijít s ničím novým. To pro ni a celou francouzskou levici znamená pohřeb. Mluví se o umírání levice a všechny levicově smýšlející lidi ve Francii děsí pohled na novinové stánky, kde se na titulcích a fotografií tisku skví francouzská Národní fronta a její představitelka Marine Le Penová. Pohled na stánky dává reálnou politickou mapu dnešní Francie. Každé volby dokládají jednou vyřknutá slova francouzským premiérem Vallsem a prvním tajemníkem Cambadélisem, že „levice může zemřít.“ Po porážkách, kdy začíná hrozit vítězství Sarkozyho v příštích prezidentských volbách volají představitelé socialistů po jednotě levice (viz). Jean-Marie Colombani, šéfredaktor deníku Le Monde to pro server Foreign Policy říká natvrdo: „Socialistická strana pustila bezprecedentně levici žilou.“ Jeho redakční kolega – komentátor to svádí na prošlou hospodářskou krizi, ale zejména na neschopnost socialistů přehodnotit hospodářskou politiku, kdy levice přichází s neúčinnou nebo zastaralou koncepcí. Přirovnává to navíc k dřívějšímu vůdci socialistů François Mitterandovi, začátku jeho prezidentství v roce 1981. François Hollande také zavelel k tradiční levicové linii, když napadl finanční sektor, vydal diskutabilní daň na bohatství a přitom se pokoušel pozvednout skomírající francouzský průmysl. Změnil vládu, pokusil se zastavit růst nezaměstnanosti, ale všechny tahy byly pro Francii nakonec marné.

Další „malér“ pro francouzskou levici je to, že je vnitřně rozdrobená, což konstatuje v deníku Le Mondeznámý francouzský politolog Gérard Grunberg a poukazuje na mnohé slabiny:  Socialistická strana nebyla nikdy od roku 1971 po její změně tak rozložená, jako je nyní. Od roku 1981 postupně přestává být alternativou. Ztrácí v jednotlivých okrscích i bývalých levicových historických pevnostech, zejména na severu země. Grunberg  tvrdí, že situace je velmi vážná a připomíná mu to rozklad Komunistické strany Francie v osmadevadesátých letech. K tomuto hodnocení dává také zdůvodnění, že se politická strana na lokální úrovni nerozvíjí, když nemá celostátní tah a dynamiku. Francouzská levice si rozhodně nedá za rámeček jeho hodnocení: „Po komunistech, Socialistická strana Francie dovršila vykrvácení populární třídy, která pro lidi prezentuje fundament z leva. Celé skupiny lidí přešly k Národní frontě a tak se stalo, když partaj politicky zaspala.“

Francouzi již nevěří politikům

Zdá se, že slova Gérarda Grunberga jsou dost poučná i pro naši zemi, respektive ČSSD. Navíc, když dále uvádí: „Vzhledem k tomu, že socialistická strana nikdy nechtěla doopravdy řešit problém s kapitalismem, tržním hospodářstvím a globalizací, ocitla se v kleštích a má jen dvě alternativy: když je u moci, akceptuje určitá omezení, a když je v opozici, vrátí se ke svému tradičnímu vyznání. Krátce, když jsou socialisté u moci, stanou se pragmatiky a v opozici se promění v levicové panice“.

Jaké vidí francouzský politolog řešení? Vychází z premisy, že dnes se francouzští socialisté drží spíše toho, co je rozděluje, než toho co je spojuje. Potom podle Grunberga je řešením silná osobnost jakou byl dříve Mitterand nebo později koncem devadesátých let Lionel Jospin.