Připomeňme rovněž, že před rokem těžce nesli ruskou anexi Krymu a došlo k zákazu vstupu vůdce krymských Tatarů Mustafy Džemileva na Krym, který tehdy mluvil o obavách z jejich opětné deportace (na Krymu jich žije kolem čtvrt milionu).
Minulý týden se ukrajinský parlament dohodl na zaslání prohlášení, podpořené 247 poslanci, ve kterém je vysloven požadavek vůči Ruské federaci k zastavení porušování lidských práv na Krymu. Dále poslanci vyzývají mezinárodní společenství, aby odsoudilo deportaci krymských Tatarů z poloostrova v roce 1944 a podpořilo jejich ochranu před současnou diskriminací (viz). Mimo jiné již dříve ukrajinský parlament přejmenoval letiště Simferopol na letiště Ameta-Hana Sultana, který jako krymský Tatar se stal za druhé světové války slavným bojovým stíhačem a byl jmenován hrdinou SSSR.
Situace krymských Tatarů nebyla nikdy lehká. Po rozpadu SSSR začal ve velkém jejich návrat na Krym. Přesto za celých dvacet let se zde těžko srovnávali s novou situací a tvrdí, že teprve v posledních letech „se postavili na nohy“ (viz). Zajímavý byl jeden z průzkumů veřejného mínění, který poukázal na největší problém krymských Tatarů - jejich mladší generace netíhne k mateřskému jazyku a tradicím, druhý faktor průzkumu uváděl jejich nejednotnost.
Z tohoto hlediska si krymští Tataři velmi považovali svého televizního vysílání – stanice ATR, která byla letos 1. dubna zrušena (jako řada jiných krymsko-tatarských médií). Nyní se však mluví o opětném zavedení vysílání. Televize ATR se stala symbolem znovuzrození krymských Tatarů. Zástupce šéfredaktora deníku Moskevský komsomolec Eider Mudzhtabajev k tomu uvedl: „ATR přispěla k oživení jazyka krymských Tatarů, k jejich kultuře, vědě a literatuře. Náš jazyk byl do nedávné doby v podstatě jen jazykem každodenní komunikace, a to většinou u starší generace krymských Tatarů. Mladí lidé byli vystaveni ztrátě jazyka svých předků.“ Téma je natolik žhavé, že o něm telefonicky diskutovali Putin s tureckým lídrem Erdoganem.
Výsledkem boje o ATR je příslib, že z federálního rozpočtu bude určeno 177 milionů rublů Krymské republice na obnovení krymsko-tatarské televize. Tato státní televize má nahradit soukromou stanici ATR. O profil této veřejnoprávní televize se povede další diskuse a lze očekávat kritiku ze strany jak krymských Tatarů, tak i Západu. Televize ATR po událostech na Krymu poněkud „změkčila“ svoji informační politiku, ale vůči Rusku zůstala kritickou. Majitelem ATR je podnikatel Lenur Alsjamov, který podniká především v Rusku, a to od automobilového průmyslu až po bankovnictví a tvrdí, že ATR je srdcem jeho podnikání. Alsjamov uvedl, že především by rád pokračoval doma na Krymu a jednal s premiérem Krymu Sergejem Aksjonovem, který mu sdělil, že považuje ATR za nástroj propagandy USA. Podnikatel se proto obrátil rovněž na ukrajinské představitele a krymsko-tatarskou diasporu v Kyjevě. Přinejhorším, kdy ruský „Roskomadzor“ nepovolí vysílání na Krymu, hodlá televizi přestěhovat na Ukrajinu, což nazval druhou deportací Tatarů. Mimo jiné Lenur Alsjamov je producentem filmu Haytarma, popisující exodus krymských Tatarů v roce 1944.
Od televize k extremismu
Z obou stran jak tatarské, tak i ruské je i přes napjatou situaci vidět snahy konfliktní hrany obrušovat. Rusové pochopitelně mají obavy z islámského extremismu a krymská prokuratura upozornila krymsko-tatarskou radu na možný postih s tím, že může její aktivity zakázat. Ze zostření situace mají krymští Tataři obavu, neboť, jak jsme již v úvodu uvedli, jejich vůdce Mustafa Džemilev má zákaz vstupu na Krym a právě tak na poloostrov nesmí vstoupit ani současná hlava Mejlisu (Rada krymských Tatarů) Refat Čubarov. Pod tlakem jsou i další čelní představitelé krymsko-tatarské komunity. Příkladem napjatosti vztahů je skutečnost, že připomenutí výročí tatarského exodu z Krymu se nekonalo jako obvykle v centru Simferopolu a na hřbitově, ale na okraji města.
Krymští Tataři si stěžují, že nejsou zastoupeni ve vládě Krymu, přestože jim to bylo přislíbeno, a navíc se obávají snah o odebrání půdy pro veřejně prospěšné projekty. Dosud byla na Krymu organizace Hizb ut-Tahrir povolena, ale nyní je na členy a sympatizanty organizace vyvíjen tlak. Jeden z představitelů ukrajinských muslimů Sejran Arifov mluví o tom, že již existují seznamy zakázaných muslimských organizací a literatury.
Mustafa Džemilev, když ve svém delším rozhovoru pro ukrajinský server Reporter-vesti mluvil o organizaci Hizb ut-Tahrir, doslova uvedl, že organizace je v Rusku považovaná za extremistickou a teroristickou. Podle něj ideologie „světového chalífátu“ je chybná a ukrajinským Tatarům přináší pouze rozbití jejich jednoty. Navíc pojímá podezření, že Krym a tato organizace se stala cílem agentů ruské tajné policie. Přitom si myslí, že někteří členové Hizb ut-Tahriru, kteří emigrovali z Krymu, „se snaží o osvobození Krymu a také bojují mezi dobrovolníky na východě Ukrajiny“.
Na to, že se nad dobrovolnickými ukrajinskými oddíly třepotá zelená vlajka džihádu několikrát upozorňoval americký reportér a dokumentarista Marcin Maimon.
K podezřelým osobnostem krymských Tatarů byl zařazen slovanský přívrženec islámu Ivan Selencov – Abu Jusuf. Uvádí, že jeho záhadné zmizení před rokem souvisí se zadržením příslušníky ruské tajné policie FSB, kteří jej obvinili z přípravy teroristického útoku společně s příslušníky Pravého sektoru a z účasti v bojích IS v Sýrii. Členy projektu „KiberBerkut“ je pro změnu podezříván z mailu ve kterém mělo být uvedeno: „Krym neopustíme a bude zde druhý Kavkaz“. Zřejmě tento e-mail se stal důvodem jeho zadržení příslušníky FSB, domnívá se autor z letošního dubna na serveru Nezavisimoj gazety v článku „Vojáci džihádu na Ukrajině“. Abu Jusuf je zde uváděn jako zakladatel džihádistického oddílu, vystupující pod skrytým jménem „Krym“ a měl uvést: „Přicestoval jsem do Kyjeva, abych zde vytvořil odnož muslimů. Seznámil jsem se s Issou Akajevem – krymským Tatarem a našli jsme společnou řeč, která vyústila v Dněpr-1 (dněpropetrovský oddíl dobrovolníků). Všichni jsme odjeli do bojů u Dněpropetrovsku a absolvovali jsme cvičení vedené instruktory z Izraele a Gruzie.“ Dále měl mluvit o tom, že jednou z nejtěžších variant bude odchod do bojů o Krym, přičemž by zahynula řada lidí, především krymských Tatarů. Hlavní naději vidí v tom, že „sankce západních zemí přivedou agresora do takového situace, že se raději vzdá okupovaných území“.
(Situaci krymských Tatarů zobrazili mnozí světoví fotografové)
Varianta rozumu
Na rozdíl od předchozí varianty silového řešení problému Krymu vystupuje představitel krymských Tatarů Mustafa Džemilev s mírným řešením, které hraničí až s odevzdaností osudu. Dokazují to jeho odpovědi v rozhovoru pro ukrajinský server reporter.vesti-ukr.com. Jedním z důvodů proč se krymští Tataři po obsazení poloostrova nechovali aktivně a teprve před referendem se snažili o určitou akci, je podle Džemileva skutečnost, že „národní hnutí Tatarů bylo vždy nenásilného charakteru. „Nechceme nikdy prolévat krev a desetiletí jsme bojovali za svá práva demokratickou cestou, a to i za podmínek sovětského teroru,“ říká Mustafa Džemilev a proto se rozhodl jít cestou vyjednávání. Měl mít osobní jednání s Vladimirem Putinem. K tomu nedošlo a půl hodiny s ním hovořil pouze prostřednictvím telefonu z moskevské rezidence Šamijeva. Od setkání a jednání s Putinem byl zrazován s poukazováním na to, jak se může setkat s člověkem, který stojí za okupací Krymu. Rozhovor byl plánován již od února 2014 a k telefonování došlo ještě před krymským referendem. V rozhovoru Putin popřel, že by Krym okupovala ruská vojska a Džemilev trval na tom, že jednání lze vést v pouze případě, že ruská vojska opustí Krym. Upozornil Putina na skutečnost, že po sovětské genocidě je na Krymu málo Tatarů a ti nechtějí s Rusy bojovat.
Budou se však jako občané Ukrajiny řídit rozhodnutími orgánů své země. K možnosti referenda uvedl, že v podmínkách okupace je nezákonné a že jeho výsledky nebudou civilizovaným světem uznány. Džemilev také Putinovi oznámil, že Mejlis (Rada krymských Tatarů) bude referendum bojkotovat. Pro budoucnost krymských Tatarů má Moskva podle Mustafy Džemileva dvě varianty řešení. Jedna je jednat s Mejlisem a slíbit krymským Tatarům určité výhody a přitom se snažit zvýhodnit zejména jejich vůdce, nabídnout jim místa ve správě Krymu. S touto variantou však Rusové údajně více méně nepočítají a tak nastupuje druhá varianta spočívající v represi a vnášení rozkolu mezi tatarské etnikum.
V současnosti skutečně dochází k rozdělení krymských Tatarů na dvě skupiny. Jedna pasivních, ti již podlehli depresi a přemýšlí o tom, jak krymští Tataři dlouhodobě přežijí pod nadvládou Rusů. Existuje podle Džemileva ale také malá skupina kolaborantů, kteří údajně ještě před okupací Krymu spolupracovala s ruskou tajnou policií. K rozsáhlým protiruským protestům krymských Tatarů zatím nedochází nebo jsou, jak říká Džemilev, udušeny ještě v zárodku. Před několika měsíci tři aktivisté Národního odporu hodlali zřídit výbor na ochranu práv krymských Tatarů. Výbor se měl zabývat narušováním těchto práv a právní pomocí tatarskému etniku. Jeden ze členů byl deportován z Krymu a proti dvěma je vedeno trestní řízení pro podněcování k etnické nenávisti.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
