Navazovalo se na dobu zlatých šedesátek, kdy v paláci Adria na scéně tehdy rovněž populární Laterny Magiky, kde divadlo sídlilo, se hrály hry Kočka na kolejích Josefa Topola, Čechovovy Tři sestry, Krausovu a Mahlerovu nestroyovskou montáž Provaz o jednom konci, Mussetova Lorenzaccia a řada dalších znamenitých her.

Na tu dobu šlo o něco nevídaného a světového. O divadle psala světová média a divadlo v řadě zemí světa také hostovalo. Hráli zde tehdy herci Marie Tomášová, F. Řehák, J. Zahajský, L. Boháč, V. Kubánková, M. Dvorská, V. Chramostová, H. Maciuchová, L. Šafránková a další a další… Divadlo se vyznačovalo, že přes režii a herecké velmi teatrální lyrické výkony se dostávalo k zvláštní hluboké až filosofické interpretaci divadelních textů. Herec v tomto divadle vystupoval jako velká osobnost oproštěná od tehdejší ztuhlého jevištního projevu a dával do hry kus své subjektivity.

Na toto pojetí, jak bylo uvedeno, se začalo navazovat po roce 1989, leč krátce a divadlo v nové době vydrželo pouhé čtyři roky. Obnovenému divadlu již nikdo ani diváci v tehdejším revolučním kvasu nepřáli.