Navazovalo se na dobu zlatých šedesátek, kdy v paláci Adria na scéně tehdy rovněž populární Laterny Magiky, kde divadlo sídlilo, se hrály hry Kočka na kolejích Josefa Topola, Čechovovy Tři sestry, Krausovu a Mahlerovu nestroyovskou montáž Provaz o jednom konci, Mussetova Lorenzaccia a řada dalších znamenitých her.
Na tu dobu šlo o něco nevídaného a světového. O divadle psala světová média a divadlo v řadě zemí světa také hostovalo. Hráli zde tehdy herci Marie Tomášová, F. Řehák, J. Zahajský, L. Boháč, V. Kubánková, M. Dvorská, V. Chramostová, H. Maciuchová, L. Šafránková a další a další… Divadlo se vyznačovalo, že přes režii a herecké velmi teatrální lyrické výkony se dostávalo k zvláštní hluboké až filosofické interpretaci divadelních textů. Herec v tomto divadle vystupoval jako velká osobnost oproštěná od tehdejší ztuhlého jevištního projevu a dával do hry kus své subjektivity.
Na toto pojetí, jak bylo uvedeno, se začalo navazovat po roce 1989, leč krátce a divadlo v nové době vydrželo pouhé čtyři roky. Obnovenému divadlu již nikdo ani diváci v tehdejším revolučním kvasu nepřáli.
Proč toto vše? Výše popsané původní Divadlo za branou bylo prostředím Jana Třísky. Šlo o prostředí, které jej vytvořilo a které vytvářel on. Pamětníci si jistě vzpomenou jeho zdejších vrcholných výkonů a jeho velice impulzivního projevu. Přestože byl malé postavy, dokázal svým pohybem zaplnit celou scénu. Navíc měl mimořádně zvučný a líbivý hlas, dodávající postavám patřičnou dramatičnost až někdy mrazilo. Zkrátka v tomto divadle byl „jedničkou“ a bez něj by zdejší inscenace postrádaly především určité duševní napětí, které dokázal mezi hranou postavou a divákem vytvořit.
Opět pro pochopení Jana Třísky a jeho hereckého projevu a jeho osobnosti zde v divadle se vytvářející, se zmiňme o hře Ivanov, ve které sice nehrál, ale tato hra vystihovala dobře společenskou atmosféru kolem divadla. Krejčova inscenace Ivanova byla zvláštní tím, že v době začínající normalizace hra Ivanov otevřela pochopení pro podivného hrdinu a svět, do kterého je uzavřen. Na toto téma byli lidé tehdy velice citliví. Což vyústilo až v Třískovu emigraci.
Ke hře je zajímavá režijní poznámka V. I. Němiroviče-Dančenka týkající se sice ruské společnosti začátku dvacátého století, ale našla platnost později u nás: „Lidé s pevnou vůlí a sebeobětavostí, charakterizující mládí, se uchylovali ke skryté agitační činnosti a připravovali cestu budoucnosti. Druzí, kteří přihlíželi ke všem nesvárům a hledali, kde se voda zkalí, aby nalovili více ryb, rozmnožili houf měšťáků s heslem ‘kdo má, ten má’. Třetí se v boji ztrhli a stali se z nich předčasní invalidé.“
Připomeňme si toto ve chvíli, kdy ztrácíme velkého umělce, o kterém je nyní tolik toho napsáno
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
