Tomuto předcházelo vystoupení tehdejšího premiéra Miloše Zemana: „Chtěl bych blahopřát těm, kdo tento návrh předložili, protože - aniž by si toho byli vědomi - bude státní svátek na den mých narozenin, ale pochybuji (smích v sále, potlesk), že by toto byla vzhledem k charakteru předkladatelů jejich dominantní motivace. Proto se vás pokusím přesvědčit, že tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. Jak víte, vždy jsem se vyjadřoval razantně, aby si to lidé zapamatovali, a nevidím důvod, proč bych svoji razanci opouštěl.“

Jednalo se o to, že se poslanci jakoby „erudovaní historici“ přeli o osobnost, význam a poselství svatého Václava, neboť český kníže byl a je provázen, a to skutečnými historickými výklady rozporuplně, což umožňovalo a umožňuje různý politický výklad. Vzdychněme proto: „Ach ty svatý Václave“.

Téma dřívějšího sporu se nám vrací jako bumerang v souvislosti s církví. Byla to za první republiky především katolická protimasarykovská opozice, která pojala jako svůj symbol sv. Václava. Jedním z hlavních problémů nebo hlavních překážek Masarykova nového státu bylo, že neměl vyrovnání s církví, s katolickou prorakouskou církví. Masaryk a jeho příznivci měli pro změnu symbol Tábor. Až v roce 1929  (tehdy se konaly velké oslavy tisíciletí zabití Václava) došlo k dohodě a dvojjedinosti svátků české státnosti 28.září a 28.října, což se odehrála totéž v roce 2000.

O významném datu neměli historikové vždy jasno, a to který to den určit. Někteří podtrhovali křest 14 českých knížat roku 845 v Řezně. Jiní pro změnu podtrhovali rok 895, kdy česká knížata Spytihněv a Vratislav vypověděla poslušnost velkomoravskému panovníkovi a vyžádala si přijetí do ochrany franské říše. Jeden z nejvýznamnějších historiků českého raného středověku již zemřelý Dušan Třeštík však považuje tyto události za epizodní a podle něj šlo „jen o omezený politicko pragmatický krok, který neměl žádný vliv na pozdější vývoj.“

K datu dnes slavenému historik uvádí: „Svátek 28. září říká, že se Češi rozhodli pro stát v pondělí 28. září 935, kdy za rozbřesku Boleslav zabil svého bratra Václava. Druhá odpověď je dána 28. říjnem 1918, že se Češi pro tento stát rozhodli tehdy v roce 1918, řekněme z popudu Masaryka. A v tom je podle Třeštíka podstata celé věci, ty dvě postavy Václav a Masaryk nebo ta dvě data osmadvacátá byly či byla od vzniku Československa vždy stavěna proti sobě.“ Tedy opět jen potvrzuje onu schizofrenii v českých dějinách, která pokračovala na půdě poslanecké sněmovny na jaře roku 2000.