To jsou slova odborníka na islám v Rusku Ahmeta Jarlikapova (viz ) z moskevského Institutu mezinárodních vztahů. V Rusku je veřejným tajemstvím, že mnohde muslimové spíše se řídí islámským právem, než ruským zákonodárstvím. Ví se o tom, že na určitých teritoriích mají ženy omezená práva, že existuje mnohoženství, manželství jsou uzavírána s nezletilými.

Podle ruského experta na území, jako je oblast Povolží, Tatarstánu nebo Baškorstánu, je šaria minulostí. Na Severním Kavkaze však šarie žije. Stejně v horských oblastech Dagestánu existují soudy šaria, kdy soudci jsou volení místní komunitou a na práci soudců nahlíží rada muslimských učenců. Většinou se tyto soudy omezují na drobnou kriminalitu nebo spory v rodině. Jarlikapov tvrdí, že rozhodnutí těchto soudů je dost nekompetentní, neboť jim chybí znalosti islámského práva. Navíc dochází k rozporům mezi rozhodnutím oficiálního soudu a muslimského. Například obvykle po rozvodu je v Rusku dítě přidělené matce, zatímco u muslimských soudů je tomu často opačně. U matky může dítě zůstat jen do chvíle, než se žena znovu provdá. Je nemyslitelné, aby dcera žila v domě nevlastního otce. Stejně je tomu s dědictví, kdy v islámských rodinách synové dědí větší část majetku než dcery.

Co se týče mnohoženství Ahmet Jarlikapov tvrdí, že názory jsou přehnané a v Rusku tato forma vztahu mezi muslimy není tak častá. Více se vyskytuje v Ingušsku, ale ani zde to není časté a do rozporu s ruskými zákony se dostává ne více než sedm procent manželství. Stává se to například, když některá žena ovdoví nebo zůstane sama, je „přibrána“ do určité rodiny, aby se sama nepotýkala se životem. Ruští odborníci se shodují, že nejhorší situace rozporu mezi ruskými zákony a šaria existuje v Čečensku a zejména mluví o krevní mstě.